Já, matka a další měsíc za námi
Zdravím vás, čtenáři mého sloupku!
Když se tak dívám zpětně na srpen, tak mi tento měsíc přijde jako nejnudnější v celém roce. Nic se nedělo a nestalo, teda krom hledání zubaře a následného objednání u něj. A protože byl srpen a částečně i září chudý na jakékoliv události, mám tu pro vás nějaké info z obou měsíců.
Začneme zubařem. Tušili jste, jak je vůbec těžké v dnešní době sehnat zubaře, který vezme malé dítě? To, že se budu muset zapsat s malým jsem čekala, ale to, že polovina mnou obvolaných zubařů nebere děti… Dokonce jedna sestra mi řekla do toho telefonu, co jako čekám, že s tak malým dítětem tam budou dělat? No, sakra, já si tohle pravidlo mít zubaře do jednoho roku věku dítěte nevymyslela. Naštěstí jsme se tedy dostali oba k jedné milé, šikovné a mladé paní doktorce, tak snad to všechno bude klapat. Jde mi teda spíše o malého, já sama nemám ani jednu plombu, nikdy mi nebyl prováděn žádný zákrok – klepu na dřevo (klep, klep, klep), ať to takto dál pokračuje…
Chcete nějaké Jiříčkovo poprvé? Tak tady jej máte – byl v Praze! Přesněji, já tam chtěla, tak se jelo a malý s chlapem se svezli se mnou. Poprvé přejížděl přes Vltavu, poprvé projížděl kolem Václaváku (je pravda, že jen v autě), ale poprvé byl v nakladatelství Grada, pak u Baronetu – a víte co malý dělal? Prospal to. Všechno – proč ne, že?! Ale i tak mu to jeho poprvé zaznamenám.
Po květnové bronchitidě, o které jsem vám psala, tak žádné další onemocnění se nekonalo, máme za sebou všechny lékaře a na rizikovce tvrdí, že odpovídá těm měsícům, kdy se měl narodit a ne kdy je narozen. I když tedy teď bude slavit rok, tak je vývojově na deseti měsících. Ale koho to štve, že? Jsem ráda, že je zdravý, fajný, hodný, usměvavý a hlavně spokojený.
V kolážích fotek, které dnes pro vás mám jsou nejen záběry z obyčejných procházek, ale taky tam můžete vidět, jak už si kleká a od minulého týdne se začal pokoušet o postavení – asi mi začnou teď ty pravé galeje.
Ten papoušek, který je na jedné fotce, tak je od kamarádky, u které jsme spali v průběhu výletu do Prahy. A dala jsem jej tam, protože jsme ho nikdo neměl rád a hlavně malý, ten jeho vřeštění probrečel a mně samotné to rvalo uši. A protože jsme se mu vyhýbali, tak jako omluvu tu má ode mě čestné místo (Janičko, je to tu!)
Tak se zatím mějte, příště se těšte na oslavu narozenin jednoho roku Jiříčka. Uvidíte i dort!
Mějte se fajn!
