Kalendárium – Miroslav Horníček
* 10. listopadu 1918 – † 15. února 2003
10. listopadu roku 1918 se v Plzni narodil Miroslav Horníček. A byl to umělec mnoha řemesel: herec, spisovatel, dramatik, režisér, mim, fotograf, výtvarník, textař…snad jenom zpěv mu příliš nešel, i když v opeře vystupoval též.
A nejlepší byl samozřejmě ve svých hrách, které si psal na tělo a bezpochyby v improvizacích, jakými například byly televizní Hovory H. Improvizaci se přiučil od Jana Wericha v Divadle ABC a s odstupem času řekl: „Nikdy, nikdo, nikde na divadle mi nemohl dát víc. A nedal.“
Miroslav Horníček rád rozmlouval s diváky, protože pro něj nebyli jen obyčejnými diváky, ale mnohdy i partnery.
A také rád cestoval, poznával jiné kraje a stejně jako Karel Čapek z těchto cest vytěžil krásné knížky: Javorové listy, Listy z Provence či Pohlednice z Benátek. Většinu jeho cesty mířily na jih, protože zastával stejný názor jako Charles Chaplin: že totiž civilizovaní lidé směřují tam, kde zraje víno.
Vypočítat vše, co Miroslav Horníček napsal, by zabralo půlku Kalendária a tak jen v krátkosti: Tvrďák, Dobře utajené housle, Malá noční inventura, Můj strýček kauboj, Chvála pohybu, Jablko je vinno, Klaunovy rozpravy, Hovory s Janem Werichem…
Ale co je známo o Miroslavu Horníčkovi nejméně, to jsou jeho koláže. Čili hry, při kterých pracoval nejen s nůžkami a lepidlem, ale též akvarelem nebo olejem. Sám o svých kolážích řekl: „Jsou to hry, kdy není mou snahou něco zobrazit, ale všimnout si, co se děje s barvami, když do nich lejeme ředidlo nebo alpu na nohy. Koláž je kombinací dvou nebo více prvků, které by se jinak nesešly – tak jako v základech surealismu byla vyslovena věta: krása je nahodilé setkání šicího stroje s deštníkem na operačním stole.“
Ale i u koláží dokázal Miroslav Horníček vyjádřit svůj způsob humoru: „Nelze spoléhat na náhodu a stříhat a vystřižené pak k sobě lepit. Jestli je něco podivuhodného na mé činnosti, pak je to fakt, že jsem se dosud nebodl nůžkami a nepřilepil ke stolu. Jsem totiž manuálně naprosto neschopný a lepím-li novou koláž, odchází moje žena z chalupy, neboť nesnáší mé obhroublé výkřiky.“
„Je zajímavé, jak lidé nadužívají některá slova, například slovo prostě: prostě jsem myslel, že prostě to bude v pořádku prostě…“
