Historická Chrudim – Morový sloup Proměnění Krista
Většina českých měst se může chlubit morovým sloupem na hlavním náměstí, jako památka na zemřelé při morové epidemii a poděkování za její konec. Ani v Chrudimi tomu není jinak.
Na Resolově náměstí v Chrudimi stojí již více než čtvrt tisíciletí nejvýznačnější sochařské dílo města – morový sloup Proměnění Krista. Jeho postavení souvisí se salvátorským kultem a slavnými poutěmi.
Od velkého moru v roce 1680 putovaly k zázračnému obrazu do Chrudimi davy poutníků, jejichž příliv zesílil především po morové epidemii roku 1713. Město se rozhodlo postavit ke cti Spasitele a k větší slávě zázračného obrazu kamenný sloup, který měl být současně poděkováním za to, že morová rána ustala.
Vzhled sloupu předložil nepříliš známý pražský umělec, Ital Jan Bullu koncem roku 1714. Způsob provedení konsultovalo město také se slavným architektem Giovanni Santinim – Aichelem. Vlastní sochařskou práci provedli chrudimští sochaři Jan Pavel Čechpauer a jeho pomocník z Kladska Ignác Rohrbach (později se oženil s Čechpauerovou vdovou), dále místní kameníci Václav Frank a Augustin Petr. Pozlacená socha Nanebevzetí Panny Marie je dílem sochaře Františka Pacáka.
Základní kámen byl položen a posvěcen roku 1719, stavba však pro nedostatek peněz pokračovala velmi pomalu, byla dokončena až roku 1732.
Vzhled sousoší a jeho okolí se změnil, když v roce 1798 byla osazena zlatá mříž a když roku 1842 byly na náměstí zrušeny dvě kašny.
Nad oltářní mensou je umístěn znak bývalé Svaté říše římské s českým lvem držícím písmeno “C” (Carolus – Karel – tehdejší vládnoucí panovník), nad znakem stojí pozlacená socha Nanebevzetí Panny Marie.
Po stranách stojí sv. Michal, sv. Kateřina a sv. Šebestián. Na výstupcích vyčnívajících ze sloupu jsou svatí: Jan Nepomucký, Vincenc, Dominik, Alois; nad nimi: František z Pauly, Tadeáš, Antonín a František Xaverský.
Chrudimská tradice vypráví, že sousoší bylo postaveno na místě, kde královský hejtman v Chrudimi, Jan Městecký z Opočna, dal – s porušením vlastního slova – upálit jednoho z táborských vůdců – Jana Hromádku z Jistebnice spolu se dvěma táborskými kněžími a dvěma táborskými bojovníky, které zajal v Chotěboři. Na stejném místě bylo prý upáleno osm mnichů z místního dominikánského kláštera, který byl současně zničen.
