G3 -tři kytaroví mágové a každý z jiné školy

G3 – JOE SATRIANI, JOHN PETRUCCI, ULI JON ROTH
20. března 2018, PRAHA, KONGRESOVÉ CENTRUM

Americký virtuóz Joe Satriani, který patří mezi největší kytarové ikony světa, vyrazil do světa propagovat svoje šestnácté sólové album What Happens Next, které vydal letos v lednu, a udělal to po svém. Oživil totiž projekt příležitostného hudebního uskupení G3, které založil v roce 1996, a přizval do něho tentokrát Johna Petrucciho z Dream Theater a bývalého kytaristu Scorpions Uli Jon Rotha. Jejich evropské turné odstartovalo přitom v Moskvě a skončí 30. dubna v anglickém Birminghamu. Jednou ze zastávek se mezitím stala i Praha a zájem fanoušků byl poměrně velký. Chybělo podle pořadatele obsadit jen asi sto místo a bylo vyprodáno.

Hned na úvod se sluší poznamenat, že je energie všech tří kytarových hrdinů naprosto jiná. Zatímco Uli Jon Roth je ze staré hardrockové školy, John Petrucci má zase v krvi progresivní metalovou školu a nejde daleko ani pro nějaký ten thrashový riff. Prvního zdobí zemitost a cit pro řemeslo, druhého galaktická lehkost, kterou předkládá s ledovým klidem a naprostou samozřejmostí. A Joe Satriani? To je hvězdná exploze, supernova, která do sebe absorbovala od každého něco. Hraje si nejen s emocemi, ale navrch ještě přidává fascinující pohyb na pódiu, kterým jen dokresluje, proč se stal inspirací mnoha kytaristů současnosti.

Koncerty tria mají pokaždé stejný scénář. Ani ten pražský nebyl výjimkou. Každý z účinkujících má totiž svůj samostatný blok a na konci spojí všechny společné jamování. O to kontrastnější jsou mezi nimi rozdíly. Uli Jon Roth si přivedl na pomoc šest spoluhráčů včetně dvou kytaristů a zpěváka, s nímž se dělil o vokální party, a představil průřez ranou tvorbou Scorpions. Nechyběly proto skladby Dark Lady, We’ll Burn The Sky nebo Sails Of Charon, na nichž se Uli Roth jako sólový kytarista a skladatel v sedmdesátých letech podílel. A zatímco mu k tomu stačilo čtyřicet minut, John Petrucci si ve srovnání s ním svoje vystoupení o pět minut protáhl. Na rozdíl od Rotha působil však mnohem statičtěji a chvílemi až profesorsky vyučoval hru na kytaru. Vystačil si ale jen s baskytaristou a bubeníkem. Vše ostatní obstarával sám a o jeho kvalitách nebylo pochyb. Jenže pak vtrhl na pódium uragán a spolu s ním hlavní protagonista večera Joe Satriani a jeho kumpáni. Byla to nejen pastva pro uši, ale i pro oči, protože byla radost sledovat jejich excelentní souhru, jež se opírala především o materiál z aktuální desky. Nebylo tu přitom jediné hluché místo, což vysvětluje, proč publikum viditelně ožilo.

Po hodině přišlo finále a s ním závěrečné jam session kytarových mágů, kteří si k tomu vypůjčili zpěváka z bandu Uli Rotha. Jako první zazněla energická Highway Star z repertoáru Satrianiho oblíbenců Deep Purple a dá se říct, že to byla skvělá volba, která dala vyniknout každému z kytaristů. S písní Hey Joe od Jimi Hendrixe nálada přeci jen trochu opadla. Kytarová sóla byla totiž rozprostřena do mnohem delších ploch, než u předchozí skladby, i tak ale bylo zajímavé sledovat jednotlivé hráče a jejich výkony. Úplný závěr pak obstarala další klasika – Immigrant Song od Led Zeppelin, která už jen podtrhla koncert kytarového tria, jenž se opíral o skvělý zvuk a zejména o maximální nasazení všech zúčastněných. Fanoušci museli proto odcházet z Kongresového centra přinejmenším spokojeni.

TEXT: ROMAN “NEWS” ZAHRÁDKA     FOTO: JAROMÍR ZAJDA ZAJÍČEK

Líbil se vám článek? Podělte se o něj s přáteli.