Dolittle: Pan Downey a jeho zvířátka na kostrbaté cestě za záchranou
Doktor Dolittle potřetí na plátně a i tentokrát ne příliš úspěšně.
Doktor Dolittle (Robert Downey Jr.) má úžasnou schopnost – umí mluvit se zvířaty, i proto se z něho stal veterinář, který pomáhal všem tvorům v okolí. Pak ale ztratil svou milovanou ženu Lily (Kasia Smutniak) a svoje sídlo uzavřel. O několik let později se ocitne královna Viktorie (Jessie Buckley) na smrtelné posteli a jediné, co ji může zachránit, je plod ze stromu, který ale nikdo nikdy neviděl. Pokud její Výsost zemře, ztratí Dolittle svůj domov. Proto se se zvířaty a novým pomocníkem Tommym (Harry Collett) vydává na nebezpečnou plavbu za bájným stromem podle poznámek od zesnulé ženy.
Příběh Dolittla se na stříbrném plátně objevil už potřetí. Poprvé se představil v roce 1967 s Rexem Harrisonem v hlavní roli. Tenkrát snímek způsobil lehký paradox, jednalo se totiž o naprostý propadák, přesto se ale dočkal nominace na Oskara za nejlepší film. Podruhé Dolittla ztvárnil Eddie Murphy v roce 1998, jeho adaptace však měla s knižní předlohou jen málo společného. Nakonec se letos role chopil Robert Downey Jr. a film opět u diváků naprosto propadl.
Snímek přináší v jádru poměrně dobrý děj, který ale není dotažen do konce. Tvůrci se příliš nesnaží zaobírat příběhovými nelogičnostmi a u hodně věcí předpokládají, že některá fakta už známe, přestože se s nimi setkáváme poprvé. Místy snímek trochu navozuje pocit, že jsme uprostřed filmové série, z které jsme ale měli k dispozici jen animovaný příběh Dolittla a jeho ženy v úvodních titulcích. Ty jsou mimochodem udělány velmi dobře. Dobrý nápad je i závěr s namalovanými obrazy. Zanimování začátku a konce vyvolává dojem, že si tvůrci z lenosti usnadnili práci a především závěr by si zasloužil hranou verzi.
Zvířata působí mile a animace je poměrně povedená. V některých scénách je ale až příliš okatě vidět, že herci hrají pouze před zeleným plátnem. Například v okamžiku, kdy se jim podaří utišit dračici, vidíte kolem postavy Tommyho tenký okraj, který naznačuje, že bylo s jeho pozadím manipulováno.
V originále hlasy zvířat skvěle k hercům sedí, i když se občas úplně neshodují pohyby úst s tím, co říkají. Jak zní dabingová verze, nedokážu posoudit.
Nejvýraznější je Emma Thompson jako papoušice Poly, vypravěčka celého příběhu. Roli si velmi užívá a působí sympaticky. Skvěle si sedli John Cena jako lední medvěd Yoshi a Kumail Nanjiani jako pštros Plimpton, jejichž hašteření vyplňuje velkou část filmu. Vysloveně roztomilý je pak pes Jip v podání Toma Hollanda. Nepříliš povedená je vyděšená gorila Chee-Chee v podání Ramiho Maleka, u které se nikdy pořádně nedozvíme původ jejího strachu a její proměna v hrdinu tak dopadá naprázdno. Postava pak působí otravně a přebytečně.
Problém se ale skrývá hlavně v hraných postavách. Pro Roberta Downeyho Jr. je Dolittle první rolí po odchodu z Marvelu a nejedná se o nejlepší start. Downey se s Dolittlem doslova pere a to nepříliš úspěšně. Velkým handicapem se pro něj ukazuje velšský přízvuk, který odvádí od jeho postavy pozornost a k tomu mu ještě ztěžuje hraní. Herecky Downey v mnoha scénách přehrává. Bohužel ne zase natolik, aby to působilo záměrně, což je problém táhnoucí se celým filmem.
Je v něm spousta skvělých nápadů, které ale nejsou dotaženy do konce. Dolittle tak skoro působí jako by trpěl rozdvojením osobnosti. V jednu chvíli je až parodicky šílený a vy jen přemýšlíte, co autoři při jeho psaní brali, a ve druhou je zase jen milým viktoriánským dobrodružstvím pro děti. Je také plný hloupých vtipů především na vylučovací soustavu, které viditelně cílí na mladší publikum a snižují celkový dojem.
K tomu všemu ještě přidáte Michaela Sheena jako zlého doktora Müdflye a Antonia Banderase jako krále Rassouliho, kteří jsou na rozdíl od Dolittla opravdu dotažené karikatury, Harryho Colletta jako Tommyho, který většinu snímku tráví s jedním výrazem údivu (i když nutno dodat, že jeho zvířecí zvuky jsou opravdu povedené) a stále usměvavou, ale velmi talentovanou, Carmel Laniado jako Lady Rose, a máte opravdu trhlý film, který je tak špatný, až je vlastně docela dobrý.
Za zmínku určitě stojí i Jessie Buckley jako královna Viktórie, která si pořádně zahraje sice až v závěrečné scéně (zbytek filmu tráví polomrtvá na lůžku), ale i tak podává nejsilnější výkon z celého snímku.
Dolittle je divoká jízda, která ale rozhodně není takovou tragédii, jakou se z ní někteří snaží dělat. Má totiž určité kouzlo, které už filmy této kvality mají. Snímek je viditelně cílen na malé děti, kterým se to dobrodružství se zvířátky nejspíše líbit bude a jednou si ho možná rádi pustí i jako dospělí a budou se pak jen smát tomu, jak vlastně špatný tento film je. To ostatně můžou udělat dospělí už teď. Škoda, že tvůrci nebyli schopni se poprat s jeho potenciálem, ale třeba ho využijí za deset let až nastane čas dalšího rebootu.
Hodnocení: 55 %
