Dokud nás smrt nerozdělí
recenze knihy Dokud nás smrt nerozdělí
Na loňském HorrorConu byla již tradičně pokřtěna další ze série antologií českých a slovenských horrorových povídek. Po knihách Ve špatný čas na špatném místě (2017) a Může se to stát i vám (2018) se objevil svazek s názvem Dokud nás smrt nerozdělí, opět vydaný nakladatelstvím Netopejr. Vzhledem ke stále ještě nedostatečnému počtu českých knih tohoto žánru se bezesporu jedná o počin zásadního významu. Redaktorům, kterými tentokrát byli Kristina Haidingerová a Vratislav Trefil, se opět podařilo shromáždit povídky tu tradičních, tu úplně nových autorů, nechybí ani proslulé jméno, kterým je tentokrát Jiří Walker Procházka. Jak už název i povedená obálka naznačují, tentokrát se vše točí okolo tématu smrti a (ne)umírání.
Antologii uvádí povídka Schody, sepsaná mou maličkostí, která se snaží poukázat na to, že láska a sobectví k sobě mají dost blízko a že je nemusí zastavit ani smrt. Povídka Romana Bílka Švábi v břiše vypráví o dvou sestrách a o rozdělování, které už z principu nemohlo proběhnout bez následků. Balada o Minervě a Františkovi Jiřího W. Procházky je osobitým příběhem lásky skladníka k démonickému kusu nábytku, která je okořeněná příslušnou dávkou krve. Život věčný od Kataríny Soyky ukazuje, že nesmrtelnost nemusí být vždy úplnou výhrou a umírání má v sobě cosi vábivého, samozřejmě zejména pro toho, komu nehrozí. Jiří Šedý přišel v povídce V zajetí knih s originálním prokletím, které milovníkovi literatury může zpočátku připadat spíš jako odměna. Ondřej Kocáb zpracoval s nadhledem klasické téma temných tajemství starého aristokratického sídla, a to pod lakonickým, a vzhledem k osudům postav i přiléhavým názvem Mrtvola. Ivan Kučera napsal kriminální baladu Poslední cigareta, která tvoří originální doplněk k jeho dalším samostatným prózám. Jakub Kadera představil ve stejnojmenné povídce dost zvrhlou a konec konců i nebezpečnou obsesi hlavního hrdiny. Také soupeření dvou cyklistů v působivé povídce Pronásledovatelka Ivo Fencla postupně nabývá čím dál temnějších rysů, objektivní realita se proplétá se zákoutími hrdinovy mysli. Anna Šochová zpracovala pod názvem Něco mi dlužíš víceméně klasické horrorové téma proplétání světa živých a mrtvých, samozřejmě ve své originálně pojaté podobě. A myslím, že málokdo by chtěl něco podobného dlužit umrlci. Vládcové věží Lenony Štiblárikové jsou vlastně temnou sci-fi, přinášejí děsivý obraz světa takřka již zbaveného lidí. Tomáš Marton spojil téma vyplněné věštby a osudové ženy do jednoho příběhu pod zdánlivě romantickým názvem Osudová láska. Ale v souladu s tématem antologie i tady jde hlavně o onu pomyslnou zubatou kmotru s kosou. Závěrečná povídka Dokud nezhasne poslední slunce Jany Dvořáčkové je filozofujícím pohledem na život, smrt a lidské konání z perspektivy dlouhých věků.
Každou povídku ilustroval jiný výtvarník, jedná se jak o začínající, tak už o zavedené tvůrce. Jsou to Eliška Císařová, Tereza Némethová, Tereza Alešová, Danica Pružincová, Nelly Pařízková, Jiří Dvorský, Eva Mária Ondová, Jakub Kadera, Zdeněk Svoboda, Anna Korbelová, Erdir Oh, Jitka Vondrová a Kristina Haidingerová.
Jak už to tak bývá u antologií nebo povídkových knih, ne každá povídka se konkrétnímu čtenáři musí zalíbit stejně. Přesto si myslím, že je na místě ocenit víceméně vyrovnanou úroveň textů a při zachování tematického okruhu různorodost stylů, syžetů i pojetí u jednotlivých autorů. Vznikla čtivá kniha, kterou doporučuji všem milovníkům tajemných a temných příběhů. A těším se na další pokračování série antologií HorrorConu jako autor i jako čtenář.
| Název knihy | Dokud nás smrt nerozdělí |
| Autor | antologie, Kristina Haidingerová, Vratislav Trefil |
| Žánr | Horory, Sci-fi, Fantasy |
| Nakladatelství | Netopejr |
| Rok vydání | 2019 |
| Počet stran | 289 |
| ISBN | 978-80-88225-18-8 |
 | netopejr.cz |
 | www.databazeknih.cz |
http://netopejr.cz
