Desková hra Kuba
Když se řekne Kuba, většině z vás se asi vybaví jméno Fidela Castra, případně Che Guevary, a s nimi spojená revoluce i všechny její důsledky. Někdo možná pomyslí i na vyhlášené doutníky a skvělý rum, pár z vás se zase zasní nad idylickou dovolenou na místních plážích. Ode dneška ale bude všechno jinak: Při vyřčení slova Kuba si totiž vybavíte novou deskovku, která vám kromě revoluce i revolucionářů nabídne všechno, co jsem zmínil. A možná i mnohem více…
Revoluce? Nene, ta je ještě daleko…
Nebojte se, tímto nadpisem rozhodně nechci deskovou Kubu nijak hanit, právě naopak – minimálně po stránce věcí obsažených v krabici totiž jde o klasickou deskovku v tom nejlepším slova smyslu. Revoluce z hlediska herních komponent se tedy určitě nekoná (a i hra samotná je “historicky” zasazená PŘED revoluci), ale to rozhodně neznamená, že bychom dostali do ruky nějaký herní odpad – právě naopak. Ostatně posuďte sami z následujícího seznamu:
Obsah balení:
2 pravidla hry (v češtině a slovenštině)
1 hrací plán
5 hracích desek plantáží
51 velkých karet (postavy, lodě, karta začínajícího hráče)
24 malých karet zákonů
25 velkých žetonů budov
2 malé žetony (hlasovací a veto)
145 dřevěných prvků (krychličky surovin, osmihránky produktů, lahvičky rumu, krabičky doutníků, figurky a značky hráčů, černé značky)
60 kartonových mincí
4 kartónové tabulky stručných pravidel
To už je pěkná dávka herních dílků, a to se ještě musím přiznat, že jsem celý seznam trochu smrsknul. Navíc u této hry rozhodně kvalita neustupuje kvantitě, což dokazuje už základní část každé deskové hry, tedy deska samotná: Ta znázorňuje kubánské přístavní město ve vší jeho kráse: Dominuje mu parlament, před nímž jsou postavené všemožné další budovy a na vše dohlíží přístavní maják hlídající přístav samotný. To vše navíc doplňují malé detaily, které ale člověka často potěší nejvíc: Po silnicích projíždějí auta i chodí (nebo jezdí na koních) lidé, náměstí zkrášluje socha s fontánkou, před některými domy najdete slunečníky a vzadu za městem se nachází i palmový les. Prostě Kuba. Tím ale s deskou neskončím, protože mě na ní potěšila i její intuitivnost – u všech na ní znázorněných herních prvků se totiž autoři snažili malým symbolem připomenout, k čemu slouží a jak se používají, a kupodivu se jim to podařilo. Snad jen ta číslíčka na záznam bodů mohla být o něco větší (takhle se na ně vejde jen figurka jednoho hráče a může v tom být trochu nepořádek), ale to už bych pitval drobnosti…
Podobně jsou zpracovány i hrací desky plantáží a žetony budov – hezká, i když trochu obyčejná kresba, potěšující detaily a všude se základní znalostí pravidel poznáte, která věc/budova co dělá. Budovy se navíc podařilo celkem dobře obrazově odlišit, a tak je možná po několika hrách nebudu hledat podle vyznačeného efektu, ale podle nakresleného obrázku. Ale to si zatím neodvážím s jistotou tvrdit…
Podobně bych určitě mohl vychválit i herní karty (pěkné ilustrace, snad jen karty lodí mohly znázorňovat víc než jeden druh lodi) a peníze (ty mě zaujaly hlavně “trojpesem” doplňujícím peso a pětipeso), ale to bych pak možná zapomeněl na prvek, který mě u deskovek dokáže potěšit ze všeho nejvíc, a tím je použití dřeva na všechny produkty, suroviny, figurky a další herní prvky. Ano, plasty by autorům jistě dovolily za stejný peníz více detailů, ale o ty u věcí jako je rozlišení dřeva, kamene a vody opravdu zase tolik nejde – a autoři si evidentně řekli “Jednoduše je odlišíme barevně a Honzovi Macoškovi uděláme radost tím, že si zase jednou užije deskovku s dřevěnými komponentami.” A jak řekli, tak udělali – a věřte, že tu radost opravdu mám.
A nyní už se dostáváme k pravidlům – ta svým grafickým zpracováním patří k jednodušším, a tak se nedočkáme nějakého přehnaného množství okrasných obrázků, díky čemuž se ale vše smrsklo do příručního A5 formátu. Na druhou stranu je třeba hře přiznat, že si obrázky ušetřila na ta správná místa: Když se někde rozebírá nějaká karta nebo budova, najdete ji hned vedle nakreslenou, což výrazně usnadní visuální zapamatování jednotlivých herních prvků. Co mi naopak v chápání hry trochu vadilo, to je absence příkladů u většiny pravidel – u některých samozřejmě vůbec nejsou potřeba, ale u jiných by možná zabránila nutnosti opakovaného čtení jednoho a téhož odstavce s tím, že ani po několikerém opakování si stejně nejste úplně jisti, jestli jste to pochopili správně (ten pocit se ale naštěstí dostaví při samotné hře, protože v ní najednou zjistíte, že do sebe všechno celkem hezky zapadá. Za naprosto výborný prvek celých pravidel pak považuju doporučení pro začátečníky, aby zároveň s vysvětlováním jednotlivých fází pravidel tyto fáze zároveň odehráli a rychle se tak dostali do hry. To samozřejmě můžete udělat u každé deskovky, ale tady to opravdu funguje a to dokonce velmi dobře – de facto tak odehrajete celé jedno kolo a ani po něm nemáte pocit, že byste něco určitě udělali úplně jinak, kdybyste znali to a to pravidlo. Za toto doporučení tedy nezbývá než autorům poděkovat.
Měl by Castro zavést češtinu?
Ano, v deskové Kubě se oficiálním jazykem stala čeština (a v pravidlech i slovenština), a to prosím pěkně bez potřeby si tuto změnu odhlasovat v herním parlamentu. A zde bych rád zdůraznil, že podobně jako u Age of Empires III nejde jen o pouhý překlad pravidel, ale o opravdu kompletní českou verzi, počínaje krabicí a konče žetony budov. To samozřejmě více než potěší srdce snad každého českého deskovkáře, který se nyní místo překládání (ať už sobě nebo ostatním) může od samého počátku plně soustředit na hru samotnou. Zvlášť pak potěší zmíněné překlady žetonů budov, na kterých je sice poměrně jasně nakresleno, co dělají, ale i tak si to rádi ověříte – a neangličtináři takhle místo zdlouhavého hledání v pravidlech jen otočí daný žeton a hned vědí, o jakou budovu se jedná. A i když se ani zde češtině nevyhne nějaký ten překlep, celkově překlad působí zdařile, takže za češtinu můžu jenom chválit.
Diktatura? Kdepak, u nás rozhoduje parlament!
Nyní už se pomalu dostávám k samotnému systému hry, tedy stručnému výkladu pravidel v mém skromném podání.
Než se ale dostanu k samotným pravidlům, musím předem upozornit na klíčové rozdělení, které hra využívá a kterého se budu na následujících řádcích držet i já: Dřevo, kámen a voda spadají pod souhrnné označení suroviny; citrusům, tabáku a cukru říkáme produkty; rum a doutníky pak nazveme zbožím. Ve hře samotné to není až tak důležité (vše je rozlišeno barevně a tvarově…), ale v pravidlech i v tomto článku se s tímto označením prostě setkáte.
Na úplném začátku dostane každý hráč do vínku deset pesos, nějaké suroviny a produkty a především hrací desku plantáže, kolem které se v dalších fázích bude točit poměrně dost věcí, takže si ji rovnou představme: Víceméně jde o síť dvanácti políček (tedy síť 3×4 pole), z nichž každé může produkovat jednu surovinu (kámen, vodu nebo dřevo) nebo produkt (cukr, tabák nebo citrusy) – výjimkou je pouze jedno pole, na kterém už máte předem postavenu budovu Skladiště sloužící k ukládání všech produktů do dalších kol.
Pak už se hráči můžou vrhnout na hru samotnou. Ta se hraje na šest kol, z nichž každé je rozděleno na pět fází. Ale nebojte se, nejde o nic složitého – třeba v první fázi se pouze otočí vrchní karty ze čtyř hromádek zákonů a dají se do parlamentu jako návrhy, které nemají žádný vliv až do hlasování v parlamentu. K tomu se ale teprve dostaneme, teď je na řadě teprve fáze druhá, akční. Jak už její název napovídá, odehraje se toho v ní skutečně hodně a de facto se jedná o samotné jádro celé hry. Hráči se v této fázi střídají v hraní karet postav, dokud každému nezbude na ruce pouze jedna. Zde je třeba upozornit na to, že postav je právě pět a každá z nich umí něco jiného – ostatně, proč se na ně nepodíváme zblízka?
1.Dělník vás svou schopností asi moc nepřekvapí – jednoduše provede sklizeň všech vašich plantáží. To se provede tak, že položíte/přesunete svou figurku na libovolné z dvanácti políček na vaší desce plantáže a následně získáte surovinu nebo produkt z každého políčka, které leží ve stejném řádku nebo sloupci jako tato figurka. Zde je třeba říci, že vás často bude čekat poměrně složité rozhodování, protože jednotlivé suroviny a produkty jsou na vaší desce rozmístěny dost na přeskáčku, a tak občas zjistíte, že ideální položení figurky jednoduše neexistuje, zejména když se k tomu přidá fakt, že můžete sklidit jenom dva produkty…
2.Obchodnice jednoduše zajde na trh a tam nám umožní prodávat a nakupovat zboží a produkty, čímž nám odhalí možná nejrealističtější část celé hry: Trh se totiž velmi pěkným způsobem točí kolem nabídky a poptávky, a tak je nedostatkové zboží/produkt velmi drahé, zatímco cena (v pesos) kusů, které hráči na trh dodávají až moc často, prudce klesá. Ptáte se, jak autoři tohoto efektu docílili? Inu, velmi jednoduše, ukažme si to třeba na příkladu tabáku: Na herní desce je pro něj vyznačeno šest zelených políček seřazených od šestky až po jedničku, přičemž na začátku je na každém z políček 6, 5 a 4 po jednom tabáku a kdokoli přijde na trh, může si jeden z nich koupit za cenu rovnou číslu políčka, na kterém tabák stojí, čímž ho z trhu odebere – a jelikož si každý rozumný obchodník koupí ten nejlevnější, cena tabáku tímto úkonem o jedničku stoupne. Pokud hráč naopak tabák prodává, položí ho na libovolné prázdné políčko a vezme si tolik pesos, kolik byla hodnota tohoto políčka – a cena tabáku klesne. Jednoduché, že? Ale věřte mi, že právě v této jednoduchosti skutečně spočívá krása!
Obchodnici pak můžete využít alternativně a vzít si zdarma jednu surovinu nebo produkt dle svého výběru. To ovšem smí udělat pouze jeden hráč, ostatním je tato alternativa až do dalšího kola odepřena.
3.Architekt samozřejmě slouží ke stavění budov: Jednoduše ho zahrajete, vyberete si jednu z pětadvaceti budov a postavíte ji na jedno z dvanácti polí na své plantáži, kde od té chvíle již nepůjde těžit suroviny ani sklízet produkty, ale zase budete moci využít vlastnosti dané budovy (viz. další postava). Ještě poznamenám, že za budovy se vždy platí surovinami a že jejich ceny mají poměrně pestrou škálu, od 2 vod nebo kamene+dřeva až po 2 kameny, 1 vodu a 2 dřeva.
I architekt má své alternativní využití, které smí v jednom kole využít až dva hráči – první získá dva vítězné body, druhý jeden.
4.Předáka už jsem vám částečně prozradil. Ano, skutečně vám umožňuje využít vaše budovy, a to buď všechny ve stejném sloupci a řádku, jako vaše dělníkem pokládaná/přemísťovaná figurka, nebo jednu budovu libovolnou zcela nezávisle na práci dělníka. Toť u předáka vše, a tak vám alespoň nastíním některé věci, které můžete s budovami dělat: Tak třeba takový Výčep vám umožní vyměnit jeden rum za dva vítězné body (a to až třikrát za jednoho předáka), Hotel vám ty dva body dá bez uplácení (ale jenom jednou), Obchody vám umožní prodávat zboží, produkty i suroviny za pesos, Továrna na doutníky překvapivě změní tabák na doutník a Přehrada vám jen tak přepustí dvě vody. Ostatní budovy jsou pak většinou nějakou alternativou na ty zmíněné, ale zároveň každou z těch 25 využijete trochu jinak. A tak to má být!
5.Starosta vám umožní odeslat produkty a suroviny lodí do zahraničí, přičemž za každé odeslané zboží obdržíte 1-3 vítězné body podle toho, v kolikátém doku daná loď stojí (máte celkem tři doky, na začátku jsou lodě v prvních dvou, na konci každého kola pak loď z posledního doku odpluje, ostatní dvě se o jedničku posunou a do prvního doku přijede loď nová). Malý problém je ale v tom, že každá loď unese pouze pět kusů produktů/zboží, a to ještě každá v jiné kombinaci (např. dva cukry, jedny doutníky a dva tabáky). A vy přitom starostou můžete nakládat věci pouze do jedné z nich! Proto je vhodné si dobře rozmyslet, zda své zboží odesílat hned, jakmile je to možné (byť za málo bodů), nebo jestli se více nevyplatí chvíli počkat a odeslat pak stejné věci za více bodů – tím ale riskujete, že vás předběhne jeden ze soupeřů…
Alternativním využitím starosty je zisk pesos – první hráč dostane tři, druhý jedno, další to nestihli a alternativního starostu si neužijou.
Ve chvíli, kdy každému hráči zbude na ruce pouze jedna postava, akční fáze končí a začíná fáze parlamentu, kde se hlasuje o již dříve navržených zákonech. Při tom hráči využijí právě svou zbylou postavu, která jim svým lobbingem získá tolik hlasů, kolik jich má na sobě nakreslených (mimochodem, toto číslo se shoduje s pořadím postav v předchozím seznamu – tedy starosta hlasů sežene nejvíc a dělník nejmíň…). To by ale bylo na parlament příliš jednoduché a čisté, a tak hráči dostávají ještě další možnost, jak si hlasy… dokoupit. Ano, korupce na Kubě doslova bují, a tak hráči tajně vloží do sevřené pěsti tolik pesos, kolik si chtějí koupit dalších hlasů. Poté všichni najednou pěsti otevřou, pesos zahodí a hlasy si přičtou – a kdo jich má nejvíc, rozhoduje o zákonech: Dva ze čtyř schválí, dva neschválí. Schválené nahradí předchůdce ve své skupině, u neschválených naopak předchůdci zůstávají. A co že to ty zákony dělají? Inu, ovlivňují průběh čtvrté fáze, fáze zákonů.
Ve fázi zákonů se postupně vyhodnotí čtyři skupiny zákonů: Daně, Clo, Dotace a Ostatní zákony. Při Daních může každý hráč zaplatit tolik pesos, kolik jich předepisuje daňový zákon (tedy 1-5 pesos nebo 1 pesos za každou budovu platícího hráče), a pokud to udělá, získá dva vítězné body. Clo je pak prakticky to samé, jen se místo pesos platí pomocí surovin a produktů – zaplacením opět získáváte dva body. Pokud navíc zaplatíte daně i clo zároveň, dostanete jeden bonusový bod navíc. Poté následují Dotace, během nichž dostávají hráči vítězné body podle toho, jaký dotační zákon zrovna platí – můžou například získat 1 bod za každou budovu nebo za každý žeton vody, který v danou chvíli vlastní. Ostatní zákony pak přímo ovlivňují samotnou hru – třeba takový stavební dekret prodraží každou stavbu budovy o dvě pesos a korupční dekret zabrání uplácení poslanců.
Po vyhodnocení všech zákonů následuje poslední fáze, Konec kola. V té se pouze “uklidí” po dokončeném kole a připraví se vše na kolo následující (to mimo jiné zahrnuje “spálení” všech produktů, které si hráči neschovali do Skladiště, a také zmíněný posun lodí v přístavu). Pokud pak právě skončené kolo bylo šesté, končí celá hra – a vyhrává samozřejmě hráč s nejvyšším počtem vítězných bodů (ke kterým si ještě na konci každý hráč přičte dvojku za každou budovu, kterou postavil).
A to už je opravdu všechno! Pokud se vám pravidla zdají dost náročná, pak věřte, že ve skutečnosti to tak hrozné rozhodně není – naopak, pokud použijete zmíněný postup navržený samotnými autory, tedy postupné odehrávání jednotlivých herních kroků, většinu pochopíte během jediného kola a to ještě poměrně zábavným způsobem. Ano, při dalším čtení pravidel jistě zjistíte, že jste něco hráli trochu jinak, ale tak už to u deskovek bývá.
Název hry: Kuba
Autoři: Michael Rieneck a Stefan Sadler
Počet hráčů: 2-5
Hrací doba: 75-120 min.
Doporučený věk: 12+
zdroj: www.blackfire.cz, autor recenze Honza Macošek
