Desková hra – Age of Empires III
Pokud uvažujete na poslední chvíli o nějaké deskové hře pod stromeček, tak vám dám malý tip – Age of Empires III. Takhle velkou krabici s atraktivním deskovkářským obsahem za podobný peníz jen tak neseženete.
Jména Kryštof Kolumbus a Microsoft určitě znáte. Název z dnešního titulu asi také mnoho z vás úspěšně zařadí mezi nejlepší počítačové strategie a zkušeným deskovkářům jistě bude povědomý i Glenn Drover. Ovšem co se stane, když se tyto čtyři velikáni spojí dohromady a k tomu všemu se přimíchá další velké jméno, Blackfire? Začnou se dít velké věci, milí čtenáři, velké věci!
Objev
Kolumbovi se to podařilo! Po dlouhých letech se vrátil ze své výpravy a ohlásil, že se mu skutečně podařilo doplout do Indie! A to mnohem kratší cestou, než kdyby obeplouval Afriku! Sláva Kolumbovi!
Musím se přiznat, že počítačové strategie hraju jen velmi nerad, a tak mě ani Age of Empires III moc nezaujaly (ale jednou jsem si je po síti zahrál…). I přesto ale k celé sérii i jejímu třetímu dílu cítím velký respekt, protože dokázaly získat vysoká hodnocení i spoustu fanoušků po celém světě. A kde jsou fanoušci, dočkáme se dalších produktů, které fanoušky chtějí potěšit a zároveň z nich dostat i nějaké ty peníze. Tohoto scénáře se drželi i kluci z Tropical Games, kteří si pro svou novou deskovku pořídili licenci od samotného Microsoftu, a tak se třetí Age of Empires přenesl z našich počítačů i na naše stoly. A jelikož se počítačová hra zaměřila na úplný počátek novověku a s ním spojené zámořské objevy, máme možnost si i v deskové podobě vyzkoušet objevování jednotlivých částí Nového Světa, jejich drancování i kolonizaci a následný obchod s tím vším spojený. Podrobněji si vše samozřejmě představíme v následujících “kapitolách”, nyní se ale podívejme na několik základních údajů:
Age of Empires: The Age of Discovery – Stolní desková hra
Autor: Glenn Drover
Počet hráčů: 2-5
Herní doba: 90-120 min.
Doporučený věk: 10+
Toliko oficiální údaje, v budoucí recenzi vám k nim možná sdělím i nějaké ty vlastní zkušenosti, ovšem už teď vám můžu prozradit, že hra je teoreticky hratelná i v šesti – proč teoreticky, to se dozvíte hned v následující části:
Vybavení lodi
Už se to doneslo i k nám: Ostrovy, které nedávno objevil Kolumbus, vůbec nepatří k Indii! Právě naopak, jistý Amerigo Vespucci se vydal ještě dál na západ a podařilo se mu objevit pevninu, kterou by za ostrov nepovažoval ani Pijan Pete. A přitom to jasně není Indie – domorodci se prý chovají dost odlišným způsobem a podobně odlišná je i zvířena a rostlinstvo. I proto velikáni našeho světa uvěřili té ďábelské myšlence o novém kontinentu… a svět se zbláznil! Angličani, Španělé, Portugalci, Holanďani, ti všichni si nechtějí nechat ujít příležitost k zisku nových území i zdrojů surovin. A náš král se rozhodl, že se toho bláznovství musí zúčastnit i Francie. A já abych teď na tu dlouhou cestu sháněl pořádný vybavení i dobrý chlapi. Čert aby to spral!
Podobně jako běžného suchozemce v 16. století ohromil impozantní pohled na tehdejší námořní loďstvo, ohromila i mě krabice s nápisem Age of Empires III. Krásnou malbu už jsem samozřejmě znal z dřívějška, a tak musím jen uznat, že v tomto případě se licencování počítačové předlohy opravdu vyplatilo – Microsoft je totiž přímo založený na vnější prezentaci svých produktů, a tak se i titulní obrázek k Age of Empires III opravdu povedl. Mnohem víc mě ale překvapila velikost krabice, která rozhodně patří k tomu největšímu, co na našem deskovkářském trhu můžeme potkat (předběhne ji snad jen Descent a Starcraft). Navíc i hmotností se celé balení řadí ke špičce na trhu, a tak má člověk hned od počátku pocit, že v rukou drží něco opravdu velkého (na rozdíl třeba právě od počítačové hry, kde vás opravdu musí ohromit až vnitřní obsah). Zkušeného deskovkáře samozřejmě takové věci zase tolik nezajímají a možná ho naopak trochu zamrzí, neboť s velkou a těžkou krabicí se přeci jen o něco hůř cestuje (ale i to se s AoE dá zvládnout). Navíc když by vše možná šlo vyřešit jiným rozdělením herní desky, která jediná by se nevešla do krabice o několik centimetrů menší… Krabici ale celkově hodnotím jako velmi povedenou, zejména pokud vám více záleží na vnějším dojmu ze hry (lépe se na ní lákají noví hráči a pokud ji chcete někomu dát jako dárek, tak dotyčného velikostí a hmotností asi docela ohromíte) než na přepravních vlastnostech.
Dobrá, ale pro nás hráče bude stejně vždy důležitější to, co najdeme uvnitř. A i když je třeba říci, že do zmíněné velké krabice by se toho určitě vešlo o něco víc, zklamáni samotným obsahem určitě nebudete – ostatně posuďte sami:
310 plastových figurek (30 kolonistů, 10 misionářů, 10 vojáků, 5 kapitánů a 5 obchodníků pro každého hráče + 10 “společných” figurek lodí)
90 plastových mincí (50 stříbrných a 40 zlatých)
46 žetonů obchodního zboží
34 žetonů budov
16 žetonů objevů
16 karet objevů
Herní deska
Kompletní pravidla
Zejména v oblasti figurek si tedy člověk rozhodně nepřipadá ochuzen, spíš naopak – takovým množstvím se nemůže pochlubit třeba ani BattleLore, tedy hra přímo založená na velkých figurkových bitvách! Navíc se nedá říct, že by kvantita nahrazovala kvalitu – ano, tyhle miniatury byste si asi na modelářskou soutěž nevzali, ale zase nejde ani o žádné paskvily, a tak z hráčského hlediska můžeme být celkem spokojeni. I proto bych měl snad jedinou malou výtku – figurky obchodníků lze na první pohled zaměnit s obyčejnými kolonisty, což občas někoho zmate.
U mincí oceňuji zejména to, že to nejsou pouze nějaké papírky nebo žetony, ale pevná kolečka se skutečným “ražením”. Samozřejmě by se mi mnohem víc líbilo pravé zlato a stříbro než obyčejný plast, ale to by se hra asi trochu prodražila.
Žetony budov, obchodního zboží a objevů zkušeného deskovkáře nemůžou překvapit, protože s podobnými prvky se setkal prakticky u každé hry, která se mu kdy dostala do rukou – budiž tedy řečeno, že svým grafickým provedením dobře ladí se zbytkem hry (a tudíž jsou i docela hezké) a že jsem u nich nenašel nic, co bych jim mohl vytknout… A prakticky stejně jsou na tom i karty objevů – hezké grafické zpracování, žádné chyby.
A na závěr jsem si nechal asi nejdůležitější a zároveň nejpovedenější prvek, herní desku (dobrá, na úplný závěr ne, pravidlům se budu věnovat ještě později;-)). Jak jsem již naznačil, jde o opravdu velký kousek, který můžu srovnávat snad jen s deskou z A Game of Thrones – předem se tedy připravte na to, že tuhle hru si na nočním stolku určitě nezahrajete. Ale vyklizení kuchyňského stolu kvůli této hře rozhodně nebudete litovat, protože po rozložení deska odhalí sice dost hnědě laděné, ale přesto velmi pěkné grafické provedení: Levou polovinu zabírá mapa na severu a jihu oříznuté Ameriky, pro účely hry rozdělené na jednotlivé kolonie. V těch je pak kromě názvu nakreslen i obrázek zboží, které v nich lze nalézt, a také velmi detailní obličej typického indiána, který v dané oblasti žil – tyto tváře sice hra nijak nevyužívá, ale o to víc podtrhují celkovou atmosféru. Podobný smysl pro detail grafik uplatnil i v herně nevyužitých mořských oblastech, kam kromě obrázků lodiček nakreslil i všemožné mořské obludy. Pravou stranu desky pak tvoří “rozkazová” část, tedy několik oblastí, kam umisťujete figurky kolonistů, abyste naznačili, co s nimi v daném kole chcete dělat – k tomu se ale dostaneme později, teď jen poznamenejme, že většina oblastí dostala do vínku pěkný tématický obrázek, ze kterého jde i bez větší znalosti pravidel (a popisku u dané oblasti;-)) poznat, co zde kolonisté přibližně budou dělat. Trochu matoucí ovšem je, že hned první dvě oblasti událostí evidentně počítají i se šesti hráči – ale zbytek hry se zase tváří, jako by se ve více jak pěti hrát nedalo. Přinejmenším by nám totiž chyběly figurky… Podle zkušeností z internetu se ale zdá, že přidáním šestého hráče hra rozhodně neutrpí a že skutečně stačí jen dodat více figurek – ale tomu se více budu věnovat až v recenzi nebo některém z dalších vydání Deskovinek.
Co ovšem z desky (a vlastně i z celé hry) dělá naprostou špičku, to není její velikost (která někdy může být spíš na škodu) ani parádní grafické zpracování (které se ale někomu líbit nemusí), ale… Ale víte co? Tento zvláštní prvek si zaslouží samostatnou část!
Domorodý jazyk?
Nakonec se mi podařilo získat opravdu kvalitní vybavení i skvělou posádkou, a tak jsme překonali i ty nejhorší bouře a poradili si i s dlouhou plavbou bez jakékoli pevniny, a nakonec se ocitli na pobřeží Ameriky (jak Nový Svět nazýváme po jeho skutečném objeviteli) dřív, než nám došel všechen rum. Navíc jsme i po vylodění měli velké štěstí, protože nás na rozdíl od Španělů uvítali celkem přátelští indiáni (jak jim říkáme pro změnu podle Kolumbova vzoru). Jejich náklonnost ale kazil fakt, že jsme jim nerozuměli ani slovo… V tu chvíli se ale z davu ozval Zelenáč – svou přezdívku získal poté, co dvě třetiny plavby strávil ohnut přes zábradlí v křečích z mořské nemoci a zbylou třetinu blouznil po lodi brumlajíc něco ve smyslu “Kde domov můj.”. Bodejť by mu nebylo špatně, kryse jedný suchozemský, když pochází ze samotného středu Evropy, kde moře nikdo nikdy neviděl. Nyní se nám ale velmi hodil. Jak jsem řekl, vystoupil před nás ostatní a začal něco nesrozumitelně brumlat k hlavnímu indiánovi. Ten se okamžitě rozesmál a začal se se Zelenáčem objímat.
Ano, díky firmě Blackfire se v Age of Empires lehce mění historie, neboť celá hra – a tedy i indiáni v ní obsažení;-) – umí naprosto plynně česky (a nejen česky, ale také slovensky – prosím naše východní bratry, aby si v dalším textu nahradili zmínky o češtině slovenštinou, protože minimálně pravidla jsou dodána i v kompletně slovenské verzi a zbytku určitě také porozumíte;-))! A když říkám celá a plynně, tak myslím opravdu celá a opravdu plynně – v téhle deskovce se totiž nedočkáme klasického překladu pravidel černobíle vytištěného na obyčejný papír s tím, že se zbytkem herních prvků už si nějak poradíme, v této hře dostaneme češtinu všude, kam se podíváme: Už na titulní straně krabice se dozvíme, že jde o “Stolní deskovou hru”, žetony objevů na sobě skutečně mají napsáno “OBJEVY” a na herní desce jsou anglicky pouze názvy kolonií (což z hlediska atmosféry určitě nevadí). A věřte mi, že vidět tak velkou a pěknou desku ještě česky popsanou, to hráčovo srdce dokáže opravdu potěšit, zvlášť u hry, která se (samozřejmě z marketingových důvodů;-)) jmenuje tak anglicky. Navíc ji to samozřejmě zpřístupní i neanglicky mluvícím hráčům, kteří dosud museli hledat v pravidlech každou kartičku…
I k češtině si ale bohužel neodpustím uvedení malého záporu, ke kterému se ale dostanu přes několik kladů: Ano, konečně se dostávám k pravidlům. Ta jako kdyby z oka vypadla své anglické předloze, kterou považuju za celkem zdařilou (ostatně posuďte sami), navíc mě velmi potěšila zmenšenina herní desky vytištěná na předposlední stránce, díky které si člověk může pravidla celkem dobře představit v praxi i bez vytahování desky samotné a může je tak stejně jako já číst třeba v autobuse. Na stupnici obtížnosti pravidel (od Člověče, nezlob se až po Diplomacii) bych pak AoE zařadil zhruba na střed, ale to si budete moct sami vyzkoušet na jejich stručné verzi, k níž se za chvíli dostaneme. Trochu horší to ale bude se samotným chápáním pravidel, které sice velmi usnadňují příkladové obrázky, ale přeci jenom budete potřebovat maximální pozornost, aby vám něco neuniklo (zde bych rád doporučil svou osvědčenou metodu: Přečíst pravidla, zahrát hru, přečíst pravidla ještě jednou a najít rozdíly). I s maximální pozorností vás ale může potkat podobný problém jako mě – český překlad totiž bohužel poněkud nešťastně uvádí jednu pasáž, která je pro samotnou hru dosti zásadní (více se dozvíte v následujícím stručném přehledu pravidel, kde se dané části pravidel budu věnovat více než podrobně). To mě velmi mrzí, protože jinak bych pravidlům neměl moc co vytknout – několik překlepů a nepřeložený kousíček tabulky bych s úsměvem přešel a radoval se z češtiny v krásném grafickém kabátku.
Dohody o míru i válce
Indiáni jsou jedna věc, Španělé a Angličani pak věc druhá. Ano, ty bastardi si snad myslí, že si novou francouzskou půdu právoplatně získanou naším námořnictvem můžou přivlastňovat nebo co! Naštěstí se ale nikdo nechce pustit do otevřených bojů, protože zatím všem stačí bohatství získané objevováním nových území a obchodem se získanými surovinami. Jak dlouho to ale bude trvat, to nikdo neví. Já osobně bych nevsadil ani zlámaný tolar na to, že příměří v Novém Světě vydrží dlouho…
Ale vydrží, nebojte se! Na rozdíl od počítačové verze totiž v té deskové válka nepředstavuje hlavní část, ale pouze jeden ze způsobů, jak dosáhnout vítězství. Můžete se obejít i bez ní a naopak pouze válkou asi hru neuhrajete. Ale to už začínám rozebírat něco, co jsem pořádně nevysvětlil. Pojďme se tedy nejprve podívat na to, jak se vlastně hra hraje:
V podstatě je vše docela jednoduché a dá se to shrnout jedním souvětím: Každý hráč na začátku dostane pět figurek kolonistů a jejich rozmisťováním na různá políčka událostí provádí všemožné akce, od kolonizování objevených kolonií až po vyhlašování války. Tak, souvětí máme za sebou a vy toho asi stále moc nevíte, takže to zkusíme ještě jednou, tentokrát “trochu” podrobněji:
Hra se stejně jako její počítačová předloha dělí do tří věků, přičemž první dva mají po třech kolech a třetí pouze kola dvě. Na začátku každého kola pak hráči dostanou pět nových kolonistů (plus navíc nějaké bonusové získané v předchozím kole) a následně se v přesně určeném pořadí střídají v jejich pokládání na políčka událostí podle toho, co se svými svěřenci hodlají dělat. Samotné akce kolonistů se ale vyhodnotí až ve fázi Vyhodnocení, která přijde na řadu až poté, co všichni hráči přidělí všechny své kolonisty k nějaké události. Klíčový pak je fakt, že většina událostí má jen poměrně malou kapacitu, a tak obvykle funguje pravidlo “Kdo dřív přijde, ten dřív mele”. Proto je velmi výhodné stát co nejvýše v pořadí tahu, podle kterého hráči kolonisty pokládají – to se na začátku určí buď náhodně s tím, že později hrající dostanou nějaké ty španělské dolary k dobru, nebo se pořadí tahu “jednoduše” vydraží.
Toto pořadí ovšem platí pouze v prvním kole, protože hned první událostí, na kterou je možné umístit svého kolonistu, je Iniciativa, která určuje, v jakém pořadí se bude hrát v dalším kole – kdo sem tedy dá kolonistu jako první, bude hrát první, druhý kolonista umístí svého vlastníka na druhé místo v pořadí tahu, atd. Hráči bez kolonisty na Iniciativě si pak své kolonisty zařadí na konec v pořadí, v jakém stáli doposud. Navíc se za Iniciativu získávají i nějaké ty peníze, ale tím se tu nebudeme zatěžovat a raději se podíváme na další událost, na Kolonizaci. Sem umístíte kolonisty, které chcete poslat do nějaké již objevené země (na počátku je objeven pouze Karibik, ale postupně se jich odkryje mnohem víc, viz. Níže), čímž nejenže nad touto zemí získáváte převahu, vy také můžete získat její žeton zboží – stačí v ní mít jako první alespoň tři kolonisty. Ale pozor, v každém kole smí do Nového Světa odplout jen omezený počet kolonistů (konkrétně dvojnásobek počtu hráčů mínus jedna), a tak je potřeba si osidlování volné půdy dobře naplánovat.
Třetí událostí je Obchodní zboží, kde se v každém kole nachází čtyři žetony zboží (stříbro, kůže, indigo,…), z nichž jedno můžete získat pouhým položením kolonisty na jedno ze čtyř políček k Obchodnímu zboží náležejících. Ve fázi Vyhodnocení pak ze získaného zboží skládáte tzv. Sady, které následně prodáváte – za sadu tří různých zboží dostanete $1, za tři zboží stejného druhu pak $3 a za čtveřici stejného zboží rovnou $6. Proto se velmi hodí získat kupeckou loď, kterou můžete použít jako “žolíka”, tedy místo libovolného druhu zboží. Kupecká loď je ale velmi ceněná, a tak je pro ní zřízena zcela samostatná událost nazvaná Obchodní cesta. Na tu můžete položit libovolný počet kolonistů, ovšem loď získá jen ten hráč, který jich zde má při Vyhodnocení nejvíc.
Dobrá, obchodem získáme spoustu peněz, ale co si za ně můžeme dopřát? Inu, je toho více, ale zcela nejdůležitějším prvkem jsou budovy, které si opět postavíte položením kolonisty, tentokrát ale na událost Budovy. Vaše nové stavby vám pak přinášejí všemožné bonusy, ať už jednorázové ($20 za Dobytí říše Inků) nebo trvalé (kolonista navíc v každém tahu za Osadníky). Trochu omezující může být fakt, že si nemůžete vybrat úplně jakoukoli budovu ze hry, ale jen jednu z pěti aktuálně odkrytých, to je ale lehce kompenzováno jejich neustálým doplňováním po Vyhodnocení. Potěší také to, že pro každý věk vybíráme ze samostatné skupiny budov – a i když si za ty lepší zaplatíme více (20 dolarů za budovu třetího věku, 14 za “dvojku” a 10 za “jedničku”), často se to vyplatí.
Velmi důležitá je pak událost Objevů, na kterou můžete položit libovolný počet svých kolonistů a ve fázi Vyhodnocení pak vyhlásíte jednu objevnou výpravu, na kterou pošlete nějakou podskupinu (nebo klidně všechny) svých kolonistů na Objevech položených. Pak si vyberete jednu z dosud neobjevených zemí a odkryjete žeton Objevu, který na ni byl položen na začátku hry. Na tom najdete mimo jiné údaj o počtu domorodých obyvatel v této zemi žijících (toto číslo se pohybuje někde mezi jedničkou a pětkou) – a pokud tento počet bude roven nebo menší počtu vámi vyslaných kolonistů, objev se vydařil a vy nejenže získáváte poklad a vítězné body naznačené na žetonu, ale také si do dané země můžete dát zdarma jednoho kolonistu. Pokud ale neuspějete, nezískáváte vůbec nic, jen vrátíte žeton Objevu zpět na své místo lícem dolů. Ať už ale bude objevná výprava úspěšná nebo ne, všechny kolonisty na ní poslané musíte odhodit zpět na hromádku nepoužitých kolonistů. A zde se dostávám k výše zmíněné nesrovnalosti v českých pravidlech – ta totiž uvádí nutnost odhození těchto kolonistů pouze v případě neúspěchu objevu a navíc místo “kolonisty zdarma” v objevené zemi používá formulaci “kolonista navíc”. A i když nikde není doslova uvedeno, že byste do dané země měli poslat i všechny kolonisty, které jste na objevnou cestu vyslali, z vlastní zkušenosti vám můžu potvrdit, že to k dané interpretaci pravidel dosti svádí. Už při první hře jsem si ale uvědomil, že takhle to asi opravdu nebude a po konzultaci s anglickými pravidly staženými ze stránek výrobce jsem došel ke správné verzi (tedy aspoň doufám). Samozřejmě je mi jasné, že chyba může být i ve mně, ale i tak si myslím, že by překlad pravidel měl být skutečně překladem a ne lehce upravenou verzí. Je to škoda, protože nebýt této pasáže, byl bych s ním velmi spokojen.
Předposlední událost představují Specialisté, kde můžete položit svého kolonistu vždy na jedno z políček Misionář, Obchodník, Voják, Kapitán, Trénink (na každé políčko pak smí být položen jen 1 kolonista, takže opět “Kdo dřív přijde, ten dřív mele.”). Ve fázi Vyhodnocení si pak vyrobíte daného specialistu (na políčku Trénink pak libovolného z předchozích čtyř, ale zaplatíte $5), kterého budete moci využít při pokládání kolonistů v následujícím kole jako jakéhokoli jiného kolonistu s tím, že správným použitím můžete získat pěkný bonus – například když pošlete Misionáře kolonizovat nějakou zemi, získáte do této země kolonistu (nebo spíš indiána převedeného na správnou víru;-)) navíc. Obchodník vám zase při kolonizaci dá $5 nebo ho můžete použít jako dva kolonisty na události Obchodní cesta. Vojáka pak můžete využít k drancování při Objevech a získat nějaké ty dolary navíc nebo ho pošlete kolonizovat nové země, čímž získáte obrannou/útočnou sílu pro případ Války (hned se k ní dostaneme). No a kapitán se jednoduše počítá jako dva kolonisté při událostech Obchodní cesta a Objevy.
Úplně poslední událostí pak je zmíněná Válka – sem jednoduše položíte libovolného kolonistu a ve fázi Vyhodnocení můžete vyhlásit bitvu nebo válku jednomu ze soupeřů. Bitva se týká pouze jednoho území, na kterém si vzájemně pobijete tolik kolonistů (resp. specialistů), kolik tam máte vojáků; válka vám pak de facto umožní vyhlásit bitvu v každé kolonii, kterou s daným soupeřem sdílíte – ovšem tak silné tažení vás bude stát celých deset dolarů. Ať už si ale zvolíte jedno nebo druhé, bude platit to, co jsem řekl hned zpočátku – válčení samo o sobě vás v této hře daleko nedostane, i když s ním můžete dosáhnout poměrně slušných výsledků, pokud ho spojíte třeba s masivní kolonizací..
Po rozmístění kolonistů a jejich vyhodnocení hráči získají výdělky za zboží a bonusy z budov, odstraní ze všech událostí kromě Objevů (a samozřejmě kolonizovaných zemí, ale ty nejsou událost) všechny použité kolonisty, následně se obnoví spotřebované žetony (obchodní zboží, budovy) a kupecká loď a může začít nové kolo. V tom mají hráči k dispozici pět nových kolonistů společně se všemi bonusovými, které získali z události Specialisté nebo ze svých budov.
Na konci každého věku (tedy po třetím, šestém a osmém kole) si pak hráči připočtou vítězné body za kolonie, které ovládají: Hráč s nejvyšším počtem kolonistů v dané zemi si přidá 6 bodů a druhý 2, ostatní mají smůlu. Na konci celé hry si pak hráči konečně přičtou všechny vítězné body ze svých objevů a získají body i z některých budov. Navíc dostanou tolik bodů, kolik by dostali dolarů za své složené sady zboží.
Tak co, máte v tom všem trochu guláš? V tom případě vás můžu ujistit o tom, že prakticky všechna pravidla si osvojíte během prvních dvou kol a už v druhé hře budete moci vesele vymýšlet, jak je co nejlépe využít ve svůj prospěch;-). Hra totiž opravdu není nijak zvlášť těžká, prakticky jen pokládáte kolonisty – a oni už si obvykle poradí sami.
Už není co objevovat?
Nový Svět se ukázal jako andělské a ďábelské místo zároveň – na jednu stranu je tu spousta skoro nevyužitých zdrojů surovin, na druhou stranu se musíme vypořádat s indiány a hlavně s ostatními kolonizátory. Ano, vypadá to, že nastává nový věk, v němž se v Novém Světě střetnou staří známí z Evropy. Jak tohle všechno dopadne?
Více na www.hraj.cz.
