Coverdaleův příběh o Deep Purple
Jak bývalý prodavač košil ke štěstí přišel. Asi tak by se dal charakterizovat příběh zpěváka, který před více než čtyřiceti lety dostal lano od skupiny Deep Purple a naskočil rovnýma nohama do rozjetého vlaku. Přesně o tom přijel zpívat David Coverdale se svou družinou z Whitesnake do Prahy v rámci propagace květnového CD The Purple Album, jehož prostřednictvím chtěl vyjádřit úctu slavné kapele, která výrazně ovlivnila jeho další život.
Album je totiž napěchováno párplovskými coververzemi z období, v němž stál Coverdale za mikrofonem a pomohl na svět takovým hitům, jako jsou skladby Burn, Gypsy, You Keep On Movin, Mistreated nebo Soldier of Fortune, kterou u nás proslavil legendární Jirka Schelinger.
Než se šlo ale na věc, musely každého zarazit prořídlé ochozy arény, které zpočátku nenasvědčovaly příliš tomu, že přijela jedna z ikon světové hard rockové scény. Nicméně za tohoto stavu se chopili role předskokanů američtí The Dead Daises, které tvoří několik výrazných osobností rockové scény – Marco Mendoza (hraje též v Thin Lizzy), Brian Tichy (Ozzy Osbourne, Billy Idol, Whitesnake) nebo Dizzy Reed a Richard Fortus (oba Guns N’Roses) A ti se s tím nijak nemazlili a sypali z rukávu jedno eso za druhým, zejména v podobě několika povedených coverů. Asi nejsilnější dojem z nich zanechala závěrečná Helter Skelter od Beatles, která je považována za jeden ze stavebních kamenů pozdějších odnoží tvrdé rockové muziky. The Dead Daises byli proto právem odměněni nadšeným potleskem.
A potom už zasyčel na scéně bílý had a Whitesnake rozehráli Coverdaleův příběh o Deep Purple, který po krátkém intru odstartovala tradiční vypalovačka Burn. Zvuková aparatura byla sice v tu chvíli zbytečně nahlas, až zaléhaly ušní bubínky, koncert ale dostal rychle strhující spád, zatímco hlavní protagonista zpíval ve výtečné formě. Publikum, které se mezitím početně polepšilo, mohlo být tedy navýsost spokojené. Zvláště, když Whitesnake prokládali párplovskou klasiku tím nejlepším z vlastní neméně slavné tvorby.
S postupem času začaly ale Coverdalovi očividně docházet síly a tak přišly na řadu nejrůznější sóla – od kytar, přes harmoniku až po bicí, aby David mohl nabrat dech a vzepnout se k závěrečnému finiši, pro který byly připraveny další hudební lahůdky od Deep Purple i Whitesnake. Vybrány byly dramaturgicky víc než skvěle, protože strhávaly každou chvíli diváky ke sborovému zpěvu, na který se Coverdale stále více spoléhal stejně jako na hlasovou oporu členů doprovodné kapely.
Ano, Whitesnake jsou dnes spíše doprovodnou kapelou, než původní partou britských hudebníků s nefalšovaným bluesovým, hardrockovým a částečně i funk-rockovým cítěním. Tenhle mix umu a dovedností nové partě s americkými pasy prostě chybí. Její hudba je sice roboticky přesná, avšak bez většího náznaku muzikantského citu a nadšení, natož vnitřního souznění s publikem.
A tak jediným projevem ryzího člověčenství na pódiu byl docházející dech čtyřiašedesátiletého Coverdalea, který namísto původně avizovaných tří přídavků přidal pouze jeden. I tak šlo ale v jeho případě o milé ohlédnutí za písničkami, které za čtyřicet let nestihly zestárnout.
Whitesnake
David Coverdale – zpěv
Reb Beach – kytary
Joel Hoekstra – kytary
Michael Devin – basa
Tommy Aldridge – bicí
Playlist
My Generation
Burn
Bad Boys
Love Ain’t No Stranger
The Gypsy
Give Me All Your Love
Ain’t No Love in the Heart of the City
Guitar Solo
You Keep on Moving
Mistreated
Harmonica Solo / Intro
You Fool No One
Drum Solo
Soldier of Fortune
Is This Love
Fool for Your Loving
Here I Go Again
Přídavek
Still of the Night
{source}
[[iframe src=”https://www.zonerama.com/Embed/Album/1045386?color=blue&autoplay=true&vertical=false” style=”width: 610px; height: 330px;” scrolling=”no” frameborder=”0″ allowTransparency=”true”]][[/iframe]]
{/source}
Kompletní fotogalerie z koncertu Whitesnake naleznete na
https://www.zonerama.com/fotozajda/Album/1045386
