Komisař Dupin se představuje světu

Komisař Dupin je již, dalo by se říci, téměř stálicí na stránkách portálu Chrudimka, a proto pro vás může být nadpis poněkud zavádějící. I přesto je však pravdivý, protože se jedná o historicky první případ tohoto sympatického detektiva. Jeho práce je pro něj koníčkem, má ji rád a veškeré případy řeší s grácií a důvtipem. Tak dlouho mu vrtají jednotlivé důkazy hlavou, dokud do pomyslného puzzle nevloží poslední dílek a vše nezačne dávat řádně smysl. Naši pravidelní čtenáři se již mohli setkat s recenzemi 4. dílu Bretaňská pýcha, 6. dílu Bretaňské světlo, 7. dílu Bretaňské tajemství a 8. dílu Bretaňský odkaz. S hlavní postavou se úplně poprvé setkáme v městečku Concarneau, jež se stalo jeho působištěm a domovinou. Dupin se v tomto dílu sžívá nejen s prostředím policejní stanice, ale i se svými kolegy, kteří mu moc nesedí.

 

Komisař je přivolán na místo činu, kde se stala vražda. Zabit byl místní 91letý concarneauský hoteliér, jenž měl v městečku dobré jméno a pověst. Všichni si kladou otázku, komu byl trnem v patě a proč. Jeho smrt však není v románu jedinou a v tu chvíli se rozjíždí vyšetřování na plné obrátky. Podaří se Dupinovi a jeho kolegům vypátrat příčinu podezřelých úmrtí? Proč museli dotyční umřít? Jaké tajemství hotel Central ukrývá? To jsou otázky, na které získáte odpověď ve chvíli, kdy se začtete do čtivého a poutavého románu, jenž sepsal Jean-Luc Bannalec.

 

Co se týká prostředí, tak i v prvním díle série se budeme pohybovat s detektivem po území Bretaně, konkrétně půjde o Pont-Aven, městečko, v němž pobývali slavní malíři 19. století, jako je například Paul Gauguin a další. Jean-Luc Bannalec s tímto faktem při psaní prvního románu o Dupinovi pracoval a zakomponoval jej chytře do svého příběhu. Jakmile je objevena první mrtvola, vše začne nabírat na obrátkách, protože v ten samý okamžik začne rutinní vyšetřování. Rozjedou se výslechy všech podezřelých a vězte, že těch, kteří mohli mít motiv, je opravdu mnoho. Jak se s tímto problémem komisař vypořádá? Najde viníka a motiv? Odpovědi na své otázky získáte ve chvíli, kdy se začtete do tohoto strhujícího a interesantního detektivního příběhu. Myslím si, že si četbu náležitě užijete.

 

Pro knihy Jean-Luca Bannaleca je charakteristické, že vyžaduje od čtenáře spolupráci při odhalování vraha, aktivuje tak čtenářovu fantazii, intuici, ale i pozornost. Příběh je však naplněn celou řadou interesantních zápletek a neočekávaných zvratů, které vyšetřovatele svádějí na špatnou cestu. Román potěší zejména milovníky detektivních románů a příznivce autora. První díl série o komisaři Dupinovi se zabývá tematikou umění. Když se podíváme na spisovatelovu poetiku, zjistíme, že poměrně hloubkově zpracovává charaktery svých postav, jeho charakteristiky jsou detailní a vy se tak budete moci do protagonistů mnohem lépe vžít a procítit jejich osudy. Kromě charakteristik se můžeme setkat také se situačními popisy. Spisovatel píše živým stylem, ve vyprávění se neustále něco děje a nejsou tak obsažená žádná místa, kde by se čtenář při četbě nudil. Ač jsou popisy ve většině knih spíše statické a nezáživné, v případě tohoto autora tomu tak není. Text je celkově strhující, má náboj a šťávu a je čtivý od začátku až do konce.

 

Kniha Bretaňské poměry vyšla v originálu (Bretonische Verhältnisse) již v roce 2012. U nás se vydání dočkáváme hned dvakrát. V prvním případě titul vydal v roce 2014 Knižní klub, podruhé pak v roce 2021 nakladatelství Kalibr. Tento titul je první v sérii o případech komisaře Dupina. Pokud vás tato recenze zaujala a budete si chtít knihu pořídit a přečíst, můžete tak učinit v e-shopu Knižního klubu. Příznivce e-knih potěší i e-shop portálu Palmknihy, kde si můžete zakoupit elektronickou verzi románu.

 

Bretaňské poměry si mohou své čtenáře získat pro krásně barevnou, epickou a poutavou obálku, která zachycuje prostředí, v němž se bude celý děj odehrávat a zároveň poukazuje na konkrétní událost z příběhu. Na jakou, to si nechám pro sebe, jelikož by se jednalo o spoiler. Na obálce je vyobrazeno rozbouřené moře, jehož vlny se roztříšťují o útesy pobřeží, na kterém stojí dům. Grafické zpracování krásně ladí se všemi dalšími publikacemi z této série. Nahoře je černým písmem vyvedeno jméno autora a v levé spodní části dominuje celé obálce velkým bílým písmem napsaný název titulu. Oproti pokračováním, o nichž jsme se zmiňovali v předchozích recenzích, je odlišné to, že není uvedena informace o tom, kolikátým v pořadí tento Dupinův případ je. Kromě obálky vás o přečtení knihy může přesvědčit anotace, jež je čtivá a působivá. Prostřednictvím krátkého textu získá čtenář důležité informace o náplni vyprávění a zároveň slibuje napínavý příběh plný zápletek, jež zamotají hlavu nejen Dupinovi, ale i vám.

 

Když se zaměříme na děj, můžeme o něm konstatovat, že je napínavý a poutavý již od samého začátku až do úplného konce. Autor vás k příběhu připoutá a nepustí vás, dokud nedočtete do závěru a neodhalíte, kdo byl vrahem a proč. Dupin řeší své případy poměrně rychle, trvá mu to pouhé čtyři dny a v tom posledním už případ uzavírá, zatýká zločince a užívá si zaslouženého volna. Příběh však není žádnou rychlokvaškou, kde byste již od poloviny knihy věděli, kdo zločin provedl. Román je napínavý a plný akce, takže si četbu budete užívat a rozhodně se nebudete nudit. V ději se objevuje spousta nečekaných odboček, jež přispívají k akčnosti, ale i napínavosti a zároveň také k tomu, že se text velmi dobře a rychle čte. Toto všechno ukazuje na autorovy kvality.

 

Děj je odvyprávěn prostřednictvím objektivní er-formy v minulém čase, jež je místy oživována přítomným časem, ale i množstvím dialogů mezi jednotlivými postavami. Na interesantnosti pak přidávají i vnitřní monology, jež nechají nahlédnout do myšlenek zejména hlavní postavy, tedy komisaře Dupina. Tato sugestivnost napomáhá snadnějšímu sžití čtenáře s postavou. Vypravěč je nepřímo účasten a vše kolem vyšetřování sleduje spíše zpovzdálí.

 

S postavami se v tomto románu teprve seznamujeme, protože je první v sérii. Je to tedy i poměrně znát. Pokud jste si přečetli některé z dílů, jejichž recenze jsme vám již zprostředkovali, můžete si povšimnout jistých odlišností. V prvním dílu jsou Dupinovi pomocníci popisováni jako otravové, s nimiž se komisaři nepracuje moc dobře. O pár dílů později už jsou nepostradatelnými články týmu. Jeho sekretářka Nolwennová je neustále vnímána jako dobrá duše, jež je vždy k dispozici a nápomocná. Dupin je cílevědomým mužem, jenž zbožňuje kávu a miluje tučňáky. Ostatní postavy jsou v díle spíše okrajové a jsou zpracovány spíše povrchově, protože jsou epizodní. Objevují se tedy jen chvilkami a pak zase zmizí, což se může i několikrát po sobě opakovat. Některé figury v ději byly nesympatické, protože vyšetřovateli házely klacky pod nohy. Vyprávění je realizováno převážně chronologicky a je doplněno o několik retrospektivních linek, jež jsou zaznamenány zejména prostřednictvím výslechů podezřelých.

 

Děj ubíhá poměrně rychle, protože je čtenář hned od počátku stržen do víru dění a nenudí se ani chvilku. Příčinou jsou zejména výše zmíněné dialogy, které text neustále oživují. Aby ale vyprávění jen tak před očima neplynulo, tak Jean-Luc Bannalec děj zpomaluje použitím popisů, ať už postupů vyšetřování, prostředí, charakterů postav nebo situací. Dílo je tak svěží, zajímavé a má přidanou hodnotu v tom, že vás dokáže i překvapit a přinést zajímavý čtenářský požitek.

 

Svazek se skládá ze čtyř kapitol, které popisují dění v jednotlivých dnech vyšetřování. Tentokrát jsou epizody téměř stejně dlouhé. Všechny se dělí do podkapitol, jež jsou od sebe odděleny prostřednictvím vynechaného řádku. Ve vyprávění se čtenář tedy neztratí. Podíváme-li se na názvy kapitol, zjistíme, že nám o jejich náplni nic konkrétního neprozradí, a proto je nutné obsah rozkódovat četbou. Příběh je vepsán do 288 stran, což ve čtečce odpovídá 205 slidům. Ač je rozsah, jaký je, román můžete mít přečtený během pár večerů, protože se text opravdu velmi dobře a rychle čte. Nesmím zapomenout ani na grafické a jazykové zpracování, jež je povedené. Pro sazbu textu bylo použito velkého patkového písma, jež se dobře čte. V oblasti jazyka a gramatiky nebyly obsaženy téměř žádné chyby.

 

Moje subjektivní hodnocení knihy Bretaňské poměry je ryze pozitivní. Četbu tohoto díla jsem si užívala od úplného začátku až do konce, protože byl příběh živý a nijak nestagnoval. Byla jsem zvědavá, jaké osudy předcházely těm, které jsem měla možnost poznat v předchozích příbězích. Některé okolnosti mě poměrně překvapily. Čtení mi trvalo zhruba čtyři večery. Líbí se mi, že Jean-Luc Bannalec pracuje s rozličnou tematikou, žádná z knih v sérii není na stejné či podobné téma. Veškerá moje očekávání v rámci tohoto titulu tedy byla do zbytku naplněna. Dále musím vyzdvihnout fakt, že autor pracuje s množstvím odboček, jež mi znemožňují odhalit vraha dříve, než tak učiní vyšetřující detektiv. Děj je celistvý a nic jej nenarušuje. V románu se neustále něco dělo, a tak jsem se ani chvilku při interpretaci nenudila. Autor dokázal velmi dobře vložit do svého textu spoustu zvratů a popisů, jimiž aktivoval mou fantazii, ale i pozornost. Připadala jsem si tudíž jako součást příběhu a chvilkami jsem měla pocit, jako bych byla akcí přímo účastna. Vážím si toho, že jsem si mohla další román ze série o mém oblíbeném komisaři Dupinovi přečíst. Už teď se těším na další setkání s ním a s autorovým osobitým způsobem psaní. Knihu hodnotím zaslouženými 100 %.

 

Román mohu vřele doporučit všem milovníkům detektivních románů a akčních příběhů, ale i příznivcům komisaře Dupina a autora Jean-Luca Bannaleca.