Boeing Stearman ve zbarvení československých pilotů
Významný podíl československých pilotů v Bitvě o Británii připomene v programu letošní Aviatické pouti, která se uskuteční na pardubickém letišti ve dnech 6. a 7. června 2015, také dvouplošný Boeing Stearman.
„Při našem vystoupení na loňské Aviatické pouti se zrodila myšlenka připravit speciálně pro letošní ročník, připomínající 75 let od Bitvy o Británii, nové zbarvení pro náš Boeing Stearman. Známý historik, letecký publicista a organizátor Aviatické pouti Zdeněk Hurt nám připravil podklady na konkrétní stroj. Přes zimu jsme letedlo připravili a nově nanesli britské znaky a označení,“ říká Jiří Horák z plzeňského sdružení Clasic Trainers.
„Podoba stroje čísla FJ934 ze stavu 31. EFTS z
přelomu let 1942a 1943 byla zvolena podle dobové fotografie a též proto, že je zaznamenán v zápisnících letů několika československých učitelů létání u této školy, konkrétně Josefa Stehlíka, Josefa Flekala a Jana Mokrejše. Připomíná tak více než 70 let starou kapitolu sice méně nápadné, přesto tak důležité oblasti působení čs. pilotů za 2. světové války v zahraničí, potažmo v zámoří,“ upřesňuje letecký publicista Zdeněk Hurt, jeden z pořadatelů Aviatické poutě.
Více informací o aktualitách z připravovaného programu lze získat na stránkách www.aviatickapout.cz
Plzeňský Stearman se stal kanadským Čechem
Díky plzeňské společnosti Classic Trainers se ve dnech letošních květnových „zmrzlých mužů“ podařilo realizovat plánované přestříkání tamního Boeingu Stearman PT-27, s nímž jsme se dosud v Pardubicích setkávali v původních barvách amerického letectva. Již minulý podzim pojal majitel letounu, pan Jiří Horák, myšlenku, uvést svůj stroj do nějakého adekvátního markingu z doby, kdy se na typu cvičili v Kanadě budoucí čs. bojoví piloti RAF. Když mě tehdy se svým záměrem seznámil, tak mi trochu přejel příjemný mráz po zádech. Nestalo se tak bezdůvodně. Poznal jsem, totiž, osobně řadu mužů, bývalých čs. válečných učitelů létání v Kanadě a rovněž jejich žáků-krajanů, kteří měli u 31. EFTS v De Wintonu právě se Stearmany co dočinění. Na takovou vlasteneckou výzvu nelze dost dobře nereagovat. Bylo však nutné „prohrabat“ dobové i další materiály, včetně kopií zápisníků letů a srovnat je s dostupnými fotografiemi. Nakonec „vyhrál“ pro podklad stroj sériového čísla FJ934. Ten byl v Plzni akceptován a tak následovala mj. i dodávka adekvátních podkladů z kanadských zdrojů, které obsahovaly kótovanou dokumentaci pozic, barevnosti a rozměrů součástí výsostného označení a registračních prvků, jak byly zadány britským Air Ministry pro použití typu ve školách RAF v Kanadě.
Prospěšná věc se zdařila a nelze než poděkovat majiteli a Classic Trainers za krok, jež bude mít jistě svůj nikoliv nevýznamný dopad na povědomí obce odborné, nýbrž poslouží za osvětu zdejším, dosud nepoučeným laikům. Plzeňský Stearman tak ve své linii odstartoval nejen letošní sezónu novinek leteckých dnů v ČR (možná i jinde). Právě tímto záslužným krokem se stroj zároveň stává létajícím artefaktem s čs. spojnicí i jakýmsi inspiračním prvkem pro ostatní…?
Faktograficky v rychlosti dodejme cosi o historii letounu, jež zastupuje jeden z řady typů působení čs. letců v exilu za 2. světové války. Ostatně, na webu AP již minulý rok proběhla kolem Stearmanu patřičná informace. Nicméně, při této výjimečné události jsme následující řádky poněkud aktualizovali, zejména pro ty, kteří sem přicházejí nově.
Když roku 1939 pojala pod svá pomyslná křídla americká firma Boeing podnik Stearman Aircraft Company ve Wichitě (stát Kansas), převzala tím i rozběhnutou výrobu cvičných dvouplošníků model 75, pocházejících z roku 1933. Na původních více než 2 000 strojů PT-13 s radiálním motorem Continental 680, navázala majoritní výroba verze PT-17 s lepším přístrojovým vybavením, opatřená Continentalem 670. Celková produkce Stearmanů za období let 1934 až 1945 činila celkem 8 428 strojů.
Vedle většiny dodávek pro cvičné potřeby leteckých složek amerických ozbrojených sil, zahájil podnik rovněž válečnou výrobu mj. pro kanadské letectvo (RCAF). V rámci smlouvy o půjčce a pronájmu (Lend-Lease), tak bylo dodáno od března do července 1942 na 300 letounů pod názvem Boeing-Stearman PT-27 „Kaydet“. Podle zadání britského Ministerstva letectví (Air Ministry) jim byly aplikovány sériová čísla v rozsahu FD968 – FD999, FJ741 – FJ999 a FK100 – FK108. Objevily se primárně u tří pilotních škol, působících na území Kanady v rámci přesunu většiny školních zařízení mimo bojující britské ostrovy. Tento plán, zvaný British Commonwealth Air Training Plan se začal v praxi rozvíjet roku 1941.
S materiálně dobře zásobenými leteckými zařízeními bez lístkového systému, se měli v Kanadě od roku 1942
seznámit i desítky mladých čs. pilotních žáků. Jejich elementární výcvik se po přesunu na kanadskou půdu odehrával u 31. Elementary Flying Training School, patřící RAF. Na letiště De Winton v provincii Alberta přišlo prvních 11 nováčků do kursu č.60, který začal 20. 7. 1942. Několik dní před nimi dorazil i učitel P/O Josef Stehlík, jinak aktivní stíhací pilot z bitvy o Francii a Británii. Koncem října přijíždí z Británie zkušení čs. kantoři P/O Rudolf Zima, Vilém Murcek, W/O Josef Flekal a Jan Mokrejš. V lednu 1943 k nim přibyl F/Lt. Karel Vildomec. Škola měla v používání, jednak kabinou opatřené stroje DH.82C Tiger Moth, pro pokročilejší létání sloužily právě americké Stearmany. Kurs u EFTS trval standardně 12 týdnů a celkový nálet na jednotlivce činil 65 – 80 hodin. V uvedené konfiguraci letadlového parku vše fungovalo do dubna 1943, kdy oba typy u 31. EFTS plně nahradil typ Fairchild Cornell.
Podoba stroje čísla FJ934 ze stavu 31. EFTS z přelomu let 1942/43 připomíná více než 70 let starou kapitolu sice méně nápadné, přesto tak důležité oblasti působení čs. pilotů za 2. světové války v zahraničí.
