Bagobago, česká pohádka o jednom neobyčejném batohu
Děti, budu vám vyprávět příběh. Ne, ne, nebude to o tom, jak jsem poznal vaši matku, ani jak teta Božena k nasazovacím zubům přišla, ale o něčem mnohem, mnohem zajímavějším. Bude to o batohu!
Jupí!
Ano, já vím, je to senzace!
Naprosto chápu vaše nadšení, ale teď se zase hezky uklidněte a nechte mě v klidu vyprávět…
Ehm, takže:
Za devatero horami, devatero řekami a vůbec žádným mořem, tam, kde řeka Vltava pramení a celý ten kraj pivem zalévá, tam, kde se koně pod kapotou Škodovek pasou a kde za dávných časů kníže Václav spravedlivě vládl, než ho jeho vlastní bratr zabil, jinými slovy v té překrásné a líbezné kotlině české, žil byl jednou jeden batoh.
Jenomže to nebyl jen tak ledajaký batoh! Byl to batoh sedací!
Na svět přišel za prapodivných okolností, kteréžto jeho příběhu dodávají na notné dávce strastiplnosti, která jest primární, neboť každý pravý hrdina se rodí z nouze nejvyšší, přichází do časů temných, mrazivých a krušných, aby mohl zápolit se zlem a bezprávím, které oněm časům vládne.
A přesně tak tomu bylo i u našeho batohu, jenž jakožto první z ušlechtilého knížecího rodu batohů sedacích přišel vykonat spravedlnosti a potrestat zločinů, jichž bylo na svátosti samotného sezení učiněno. Přišel bojovat s neúnosným nedostatkem míst ke složení bolavých kostí a blahodárnému odpočinku a stejně (ale trochu jinak) jako jedna bezejmenná žena v pražském metru, hájit výsostné právo každého člověka a to sice právo ze všech nejvyšší – právo sedět!
Jeho otcem byl Roman Hudeček, muž, který následky této nevýsostné sprostoty pocítil na vlastní nohu – tu si totiž zlomil a velice trpěl, když při rekreačních procházkách po roce stráveném na lůžku nemohl nalézt místo, kde by si dopřál zasloužené regenerace a obnovení ztracených sil.
Avšak každý problém skýtá v sobě semínko příležitosti, kteréžto se v podobě myšlenky usadilo v živné půdě mozku pana Hudečka ve znění následujícím: “Bylo by fajn nosit si místo k sezení s sebou.”
A bylo to!
Myšlenka postupně vzkvétala a rostla a rostla, až pro ni nakonec v hlavě nebylo dostatek místa a tak přerostla její okraje a vyrostla ven, do skutečného světa.
Dostala jméno s vůní orientu, překypující neukojitelnou touhou po cestách, dobrodružstvích a hrdinských výpravách – Bagobago.
A tak tato myšlenka pokročila do další fáze na evoluční stupnici a stal se z ní projekt.
Toho se ujal čtyřčlenný tým (otec Roman a synové Petr, Michal a Ondřej) rodiny Hudečků v čele s mozkem celé operace Petrem a za spolupráce s technickými odborníky, ortopedy, přáteli a desítkami poloprofesionálních “zkušebních sedačů” byl nápad rozvíjen a zušlechťován.
Mnoho pokusů selhalo, než byl náš sedací batoh zrozen, ale nakonec se zdařilo a světlo světa spatřil ON, finální prototyp, plně připraven do boje!
Zprvu nebyl vyslán přímo na frontu, neboť válka započala dosti neobvykle – ve jménu soucitu a laskavosti, kdy se jednočlenné guerillové jednotky batohů dopravovaly známým Hudečků a sedací bezpráví tak bylo potlačováno pouze na individuální úrovni.
Avšak nedlouho nato byla zahájena skutečná ofenzíva, kdy řídící štáb Bagobago vyslal legie batohů na populární crowdfundingový portál Hithit, kde se již každý mohl sám rozhodnout, zdali je odhodlán přidat se do boje a podpořit správnou věc.
A že se skutečně jednalo o správnou věc, to dokázal fakt, že podpora byla ohromná, neboť požadovaná částka k plnému rozjetí projektu a nutnému rozšíření výroby byla překročena o neskutečných 81 procent.
O tomto vítězství se začaly rychle šířit zprávy a batoh byl pro své hrdinství právoplatně oslavován. Avšak pravda byla taková, že na oslavy bylo ještě příliš brzy, neboť nepřítel mohl být sice z velké části potlačen na úrovni lokální, ale náš svět, jakožto svět široký a veliký, skýtal stále spoustu míst, která spoustu míst na sezení neskýtala.
Proto konflikt pokračoval a rozrůstal se dál, až články o 
něm informující začaly přicházet ze všech koutů světa, od Francie a Španělska přes Nizozemsko až po USA.
A tento boj tak trvá dodnes a náš batoh nadále s vervou a odhodláním plní svůj posvátný účel, k němuž byl předurčen a pro nějž byl stvořen.
Otázkou ale zůstává, zdali i vy sami máte dost odvahy zapojit se a hájit své právo sedět nebo zdali chcete zůstat pouhou obětí bezpráví, otrokem nespravedlivého systému a nezůstat pokojně sedět, ale tiše a potupně stát?
Více informací a zpráv z fronty naleznete na stránkách Bagobago.cz nebo na facebooku.
~tz~
