Až jednou…
Až jednou…
Dita Korbelová
Až jednou nad tichem ustlaných postelí
přijde čas a naše duše se rozdělí
zanechej po cestě nějaké znamení
napověz mi třeba pírkem od labutě
když už mě netíží tělo jak kamení
tak s jeho lehkostí podruhé najdu Tě
Ať půjdu do pekla anebo do nebe
ponech mi naději, nechci jít bez Tebe
