A mami?
Dětství, to jsou otázky. Kdykoliv a kdekoliv. A taky bezbřehá fantasie. A to je dobře. Nezapomeňme, že jsme byli taky jednou malí.
Mami, proč je voda průšahná?
Mami, já se tak bála až mi vyhrkly oči!
Mami kolik je v Řecku řekanců?
Mami, proč je mešek tak měkkej?
Mami, na rukách je zápěstí a na nohách zánohení?
Mami, proč musím po obědě spát?
Mami, proč si musím uklízet?
Mami, vona mi nechce dát balón!
Mami, von mi propích balón špendlíkem!
Kde jsi vzal špendlík???
Mami, až budu velká, budu zpívat s Pavarottim. (opravdu?)
Mami, až budu velká, budu doktorkou. (ano, ano, ano!!)
Mami, až budu velkej, budu: hokejista, fotbalista, judista, šachista…
Mami, až budu velkej, budu novinářem! (výborně!)
Mami, nechci bejt velkej. (ach jo…)
Před obchodem. Mami, hele, mám lízátko-píšťalku! Kdes ji vzala? V regále. Ale to je krádež a krást se nesmí. Co je to krást? (ahááá…)
Mami, když jsem žil v Africe a jezdil na slonovi… (můj syn je reinkarnací domorodého náčelníka kmene Himba!!!)
Mami, život je děsně těžkej, viď? (ano, někdy hrozně)
Dnes jsou z mé děti dospělé, dcera není lékařkou a syn není novinářem. A taky se dnes ptám častěji já jich, protože o mnohém vědí víc než já. Ale všichni rádi vzpomínáme na tu krásnou dobu otázek a odpovědí, snů a velkých trápení. Už je pryč…v nás ale zůstane napořád.
