První ghetto v Evropě
recenze knihy
Luca Di Fulvio – Dívka, která se dotkla nebe
Dívka, která se dotkla nebe je složena ze tří příběhů, jež se vzájemně prolínají a proplétají. Celé vyprávění je dramatické a často jsem byla při četbě smutná, avšak objevují se i okamžiky plné vtipu, jež se snaží odlehčit smutek.
Mohu tedy z vlastní zkušenosti říci, že se jedná o zajímavé čtení plné neočekávaných zvratů a zápletek. Je jen na nás čtenářích, jak si příběh interpretujeme. Jestli v něm uvidíme jen pouhé vyprávění příhod z prvního evropského židovského ghetta, nebo naopak budeme prožívat osobní příběhy jednotlivých postav. Já jsem zvolila variantu číslo dvě a musím podotknout, že jsem udělala dobře. První varianta totiž hodně svazuje a interpretace poté neodpovídá tomu, co autor zamýšlel čtenáři ve svém díle předat. Na knize vás může zaujmout velká emotivnost, téměř od samého počátku až do úplného konce na nás srší kvanta emotivních výstupů jednotlivých postav, jež se snaží ovlivnit čtenářovo uvažování a interpretaci. Některé postavy srší optimismem, láskou, jsou úspěšné, z jiných zase můžeme vycítit vztek a pesimistický pohled na svět. Objevíme však i spoustu dalších, jež pomyslně podpírají celý román. Pokud se chcete přesvědčit o tom, zda se hlavní protagonisté dokáží popasovat se svým často smutným osudem, určitě si přečtěte tento zajímavý a čtivý historický román z prostředí Itálie, jež se zmítá na přelomu středověké a raně novověké epochy. Kniha rozhodně stojí za přečtení a mohu ji vřele doporučit vaší pozornosti.
„Obr vydal hrdelní zvuk, pustil kupce, vztekem bez sebe chytil chlapce, zvedl ho do vzduchu a mrštil s ním po Šimonu Baruchovi. Nakonec oba skončili na zemi.“ (s. 12)
Celý příběh je velice zajímavý nejen z psychologického a historického hlediska, ale i z toho sociologického. Autor se v něm snaží monitorovat situaci v italské společnosti, poměry mezi jejími jednotlivými členy, ale také vztah běžných občanů vůči Židům. Již v 16. století jsou v Itálii etnické skupiny vyčleňovány ze společnosti a ubližuje se jim. Pokud jste si tedy až dosud mysleli, že toto začalo až za Hitlera, tato kniha vás spolehlivě vyvede z omylu. Líbilo se mi, jak autor dokázal problematiku židovství zpracovat a jak nastínil situaci. Uchvátil mě jeho styl, ač byl často příběh docela ostrý a syrový, autor dokázal obrousit hrany a hrubost, které se v příběhu nachází požehnaně, se hned zpracovávala a přijímala mnohem lépe.
„Benedetta odstrčila Zolfa stranou. Nedokázal zadržet slzy. Mercurio udělal krok jejich směrem, ale Benedetta ho zarazila mávnutím ruky.” (s. 70)
Dívka, která se dotkla nebe, o níž celá tato recenze bude, vyšla v originálu (La Ragazza Che Toccava Il Cielo) v roce 2013. U nás ji vydává v roce 2014 Knižní klub ve své edici Světový bestseller. Pokud se vám recenze líbila a knihu byste si rádi přečetli, můžete si ji pořídit zde.
„Donnola strčil hlavu do Giudittina pokoje. Dívka jako každý den šila. U jejích nohou se na zemi povalovalo pět, šest žlutých čapek rozmanitých tvarů, sešitých z různých látek.“ (s. 211)
Tuto knihu jsem si toužila přečíst hodně dlouho před tím, než jsem se do ní skutečně dala. Zaujalo mě množství recenzí, jež o románu byly sepsány. Některé ji vynášely do oblak, jiné ji zase kritizovaly a já byla zvědavá, jak zapůsobí na mě. Musím říci, že po přečtení se spíše přikláním k těm, kteří ji ohodnotili pozitivně. Odlišnost jednotlivých hodnocení však nebyla jediným důvodem, proč jsem titul toužila vzít do ruky. Uchvátila mě totiž jeho anotace, ale i obálka. V anotaci mě zaujalo to, že se jedná o příběh vyprávějící o problematice židovství, o kterou se již vcelku dlouho zajímám, navíc prostředí Itálie v 16. století pro mě bylo příslibem zajímavého počtení. Co se týče přebalu, zaujalo mě vyobrazení, na němž v pozadí můžeme vidět římské budovy a v popředí uprostřed dívku oděnou do krásných modrých šatů s šedivým vzorem a oranžovými stužkami, jež má netradiční barvu vlasů. Děvče hledí směrem k budovám a stojí k nám zády. V horní části obálky je velkými černými písmeny uveden název knihy a nad ním menšími hnědými písmeny jméno autora. V dolní části se nachází údaj o vydavateli. Vpravo je pak umístěna zlatá lesknoucí se nálepka, jež nás informuje o tom, že kniha patří do mojí oblíbené edice Světový bestseller. Pro mě je tato nálepka vždy automaticky synonymem kvality. Zatím jsem nikdy nebyla zklamána a četbu jsem si vždy náležitě užila.
„Isacco byl jako ztracený. Rozhlédl se kolem sebe, jako by tam byl ještě někdo jiný, a koho by mohl celou věc hodit. Odfrkl si, ale už bez hněvu. Skoro vyděšeně. Ovíval si tvář, která mu náhle zbrunátněla. Pomalu se zvedl z místa a došel zezadu k Giudittě.“ (s. 308)
Celý příběh vypráví o jednom roku života hned několika postav (Ercole, Mercurio, Zolfo, Benedetta, Isacco, Giuditta), objevuje se však i spousta dalších, jež do našeho příběhu též velkou mírou zasáhnou. Příběhy mě pro jejich emotivnost vzaly za srdce a nechtěly mě pustit do té doby, dokud jsem je nedočetla až do konce a nezjistila, jak se to vše má a jak to celé dopadne. Četbu jsem si užívala po celou dobu, protože je román sestaven čtivým a strhujícím způsobem. Líbilo se mi, že autor se nezaměřil jen na příběh hlavních protagonistů, ale monitoroval jejich životy v celospolečenském měřítku. Často jsem se tedy setkala s nepřijetím židovské víry, nenávistí a dalšími negativními ohlasy. Toto všechno však dokázala překonat láska, jež do románu není začleněna nijak prvoplánově. Vyprávění je vystavěno na chronologii, kdy nám příběh plyne před očima postupně tak, jak se udál. Avšak do té doby, než se nám jednotlivé dějové linie propojí, můžeme sledovat paralelní dějové linie. Chvilku sledujeme život čtyř sirotků, chvíli pak cestu Isacca a Giuditty. Takto se dějové linie střídají do té doby, dokud se nepropojí v jednu. Zpozorovat však můžeme řadu retrospektivních okamžiků, a to např. ve vzpomínkách postav na jejich minulost.
„Giuditta se rozvzlykala, až se celá třásla. Pak se trochu uklidnila. Vymanila hlavu z Mercuriova objetí a podívala se na něho. Měla zarudlé vytřeštěné oči. Tvářil se spíš vyděšeně než zarmouceně…” (s. 435)
Román je celý odvyprávěn objektivní er-formou, jež je obohacena o velké množství dialogů, jež oživují děj. Oceňuji, že se zde neprolínají jednotlivé úhly pohledu v průběhu jedné kapitoly, každému vyprávění je věnována samostatná kapitola. Toto funguje velice dobře a čtenář se při četbě nemůže ztratit. Dívka, která se dotkla nebe je titul přímo určený pro milovníky historických a sociálních románů. Překvapí vás velká dávka napětí, ale i romantických okamžiků. Věřte tomu, že pokud knihu otevřete a začtete se do ní, nebudete se moci odpoutat. Veškeré popisy a dialogy působí vcelku realistickým dojmem a aktivují čtenářovu fantazii. Při čtení jsem si vše dokázala hravě představit. Věřím tomu, že se vám kniha bude také velice líbit.
„Hodnostář se podíval na velitele biřiců. Ten zase na Lanzafameho vojáky, kteří je obklíčili, ruce na jilcích mečů. Viděl, že mají jizvy po celém těle. A pochopil, že jde o skutečné bojovníky.“ (s. 506)
Celý příběh je složen ze tří částí, jež jsou pojmenovány po období, v nichž se odehrávají (1. část – podzim 1515 až zima 1516, 2. část – jaro 1516 a poslední 3. část – léto 1516), celou knihu pak zakončuje autorovo poděkování. Kniha je rozdělena do krásných 92 kapitol, jež jsou všechny číslovány a občas je pod číslem uvedeno pro snadnější orientaci místo, v němž se s postavami právě pohybujeme. Kapitoly jsou jednotné a nejsou děleny na žádné další podkapitoly. Román je vcelku obsáhlý, odehrává se na 632 stranách, avšak nebudete se s ním nijak dlouho trápit, protože se čte velice dobře a rychle. Grafické zpracování knihy je velice sympatické, líbí se mi zvolená velikost písma a zvolený font, jenž vede oko čtenáře. Ocenila jsem to, že mě při četbě nebolely oči. Co se týče jazykového a gramatického hlediska, byla jsem spokojená, protože se příběh vyvedl i po této stránce. Máme tedy před sebou skvělý celek, v němž má každé slovo své vlastní místo a zasluhuje se o čtivý a komplexní celek.
„Mercurio roztržitě přikývl. Od okamžiku, kdy mu Isacco prozradil, že ho Giuditta stále miluje, neměl ani chvilku klidu. Ze všeho nejvíc ho mučila otázka, proč chtěla jejich vztah ukončit. Nedávalo to smysl. Patrně je jedinou osobou na světě, která může na tu otázku odpovědět. Ale je tu ještě něco víc. Úzkost, nezvladatelná panika, která s ním lomcovala. Dokáže ji zachránit?“ (s. 522)
Moje subjektivní hodnocení nemůže být jiné než pozitivní, jak už jsem naznačovala výše. Kniha mě oslovila a chytila za srdce. Nevyskytovalo se v ní nic, co by mi vadilo nebo vysloveně překáželo. Vyprávění bylo plynulé a nebylo ničím narušováno. Z tohoto důvodu mě četba neskutečně bavila a rozhodla jsem se, že se v budoucnu pustím i do ostatních děl tohoto autora, protože věřím tomu, že budou stát za to, stejně jako tomu je u Dívky, která se dotkla nebe. Vyprávění mi přišlo tak realistické, že jsem si občas připadala, jak kdybych stála po boku hlavních protagonistů a prožívala jejich životní příběhy společně s nimi. Tento titul mě uchvátil a zasloužil si ode mě nádherných 100 % a navrch vřelá doporučení.
Knihu bych ráda doporučila všem milovníkům historických a sociálních románů.
Hodnocení: 100 %
Název: Dívka, kerá se dotkla nebeAutor: Luca Di Fulvio
Překlad: Marta Bárová
Vydavatel/výrobce: Knižní klub
Rok vydání: 2014
Počet stran: 632
ISBN: 978-80-242-4653-6
E-shop: www.Dobre-knihy.cz
Databáze knih: www.DatabazeKnih.cz
Internetové knihkupectví Dobré Knihy.cz se řadí mezi přední knihkupce v ČR. V nabídce máme okolo 70 000 titulů a neustále se snažíme ji rozšiřovat. Provozujeme také Magazín Dobrých Knih, kde vycházejí články, recenze knih a informace k dění na knižním trhu. Knihy nás prostě baví!
