Osud jedné porodní báby
recenze knihy
Patricia Harmanová
Porodní bába od řeky Hope
Máte rádi poutavé životní příběhy, jež jsou zaplněné veselými, ale i hořkými situacemi? Zajímá vás, jak vypadal život v 30. letech 20. století v apalačských horách? A jak to v této době bylo se zdravotnictvím? S tímto vším vás seznámí kniha, kterou bych vám ráda představila prostřednictvím této recenze.
Porodní bába od řeky Hope vyšla v originále (The Midwife of Hope River) již v roce 2012. U nás ji vydává až v roce 2016 nakladatelství Ikar. Pokud vás recenze titulu zaujme, můžete si jej pořídit na stránkách bux.cz.
Při výběru knihy opět hodně zabodovala obálka knihy, která je hodně barevná a můžeme na ní vidět ženu v uniformě zdravotní sestry, jež k nám stojí zády a společně s mužem, jehož je na obálce v levé části vidět ani ne polovina, hledí na starý dům. Vše na mě působilo tajuplným dojmem, když se k tomu pak přidá název, dostal celý výjev na dobrodružnosti. Knihu jsem si musela přečíst. Obávala jsem se však monotematičnosti v oblasti, jež mi není moc blízká, ale nakonec jsem byla mile překvapena, o tom si však více řekneme níže.
„Vytahuju modrou stuhu z poslední popsané stránky svého deníku. Když jsem byla rodičky zkontrolovat, dařilo se oběma matkám dobře a zdálo se, že mají dost mléka. Bitsy a Mary budou Katherine během prvních dvou týdnů jejího šestinedělí obsluhovat. Delfína už vaří a uklízí.“ (s. 39)
Příběh je psán velice poutavě a čtivě. Autorka se snažila osudy hlavní hrdinky Patience čtenáři co nejvíce přiblížit, a proto se rozhodla celou knihu vystavět na subjektivním vyprávění pomocí ich-formy. Každý, kdo se začte, si bude připadat, jak když je součástí celého příběhu a hlavní protagonistka mu svůj osud vypráví z očí do očí. Vyprávění tedy působí hodně realisticky. Musím říci, že se kniha četla téměř sama a měla jsem vcelku problém se odpoutat a jít dělat něco jiného.
„Žila jsem tam pět měsíců, osamělá a znuděná, a pak jsem se začala osmělovat a zkoumat dům. Jednoho nedělního odpoledne, když měli služka a kuchař už volno a pan a paní Vanderhoffovi odjeli na dobročinný čaj do Hull House, zula jsem si boty a po špičkách vyběhla schody do třetího patra.“ (s. 121)
Děj je velmi dobře segmentován. Objevuje se 5 částí (označení ročních období – podzim se vyskytuje 2x), ty se dělí na jednotlivé kapitoly, které jsou číslovány arabskými číslicemi, ty se dále dělí na podkapitoly, jež již mají svůj název, jenž prostřednictvím několika slov vypovídá o tom, co se v následujících odstavcích odehraje. Mnohdy jsou ještě tyto podkapitoly rozdělovány. Uznávám, že jsem si občas říkala, že je příběh až moc roztrhaný, ale to bylo jen po prvním prolistování. Ve chvíli, kdy jsem se začetla, věděla jsem, že rozdělování je na místě. Občas je totiž příběh rozdělen kvůli paralelnímu vyprávění. Největší část příběhu zastupuje chronologické vyprávění událostí, jež se staly. Ty jsou pak ještě doplňovány výňatky z deníku porodní báby. Druhým nejvíce zastoupeným kompozičním postupem je retrospektivní. Patience hojně vzpomíná na to, co zažila v dětství, v dospívání, ale i relativně před nedávnem. Díky chytrému prolínání těchto postupů vám bude čtení připadat neskutečně živě a Patience se stane na několik chvil vaší přítelkyní. A o tom, že to nemá mnohdy ve svém životě lehké, vypovídá následující ukázka:
„Odfouknu si. Nemohu paní Pottsovou odmítnout, ale čtrnáctiletá dívka nemusí zvládnout porodit dítě běžné velikosti, a já tu rodinu ani neznám.“ (s. 200)
Nedá mi a musím pochválit jazykovou stránku tohoto díla. Velice oceňuji jak gramatickou, tak i stylistickou oblast. Mohu tedy s klidným svědomím říci, že se nejen autorce v originále povedl napsat úžasný příběh, ale výborně se vydařil i český překlad. Klobouk dolů.
„Lehce zaklepeme a přivítá nás paní Millerová. Má na sobě dlouhý zelený žinylkový župan a přes vlasy síťku. Za Mildred sedí s Bitsy na světlehnědé sametové pohovce kazatel a velice vysoký muž, kterého si pamatuji ze záplavy v dole Wildcat – je to ten mladík, který šel dovnitř spolu s Thomasem a panem Cabrinim. Pokoj osvětluje jen stolní lampa se světlezeleným hedvábným stínidlem.“ (s. 293)
Moje subjektivní hodnocení je velice pozitivní. Četbu jsem si neskutečně užila. Mnohdy na mě dýchla úžasně popsaná doba, ale také i sociální problematika. Sledovala jsem na vlastní oči střety mezi bělochy a černochy, které nakonec byly překonány. Užívala jsem si barvitých popisů veškerých situací. Oceňuji to, že se s námi autorka podělila pravděpodobně o některé své zážitky, protože je sama profesionální porodní asistentkou. V některých chvílích mi dokonce až běhal mráz po zádech, ale úžasná hlavní hrdinka dokázala vše bravurně vyřešit během pár chvilek. Žádné slovo nebylo v příběhu zbytečné a vše do sebe krásně zapadalo. Ve správnou chvíli přišlo chvilkové přerušení vyprávění, byla doplněna nějaká chybějící informace o hlavní hrdince a po chvilce jsme se zase vrátili zpět. Toto narušení plynulosti považuji za úžasné zpomalení celého vyprávění. Bez malých překážek bychom měli knihu během chvilky přečtenou a to by byla velká chyba. Tento příběh přináší hluboký prožitek, jenž by se rychlým čtením nedostavil.
Knihu bych doporučila všem milovníkům životopisných příběhů a historických románů. Pokud se k těmto skupinám počítáte, tak si příběh určitě přečtěte. Věřím, že nebudete zklamáni. Věřte tomu, že příběh nepřináší JEN povídání o porodech, ALE obsahuje i velice silný životní příběh. Právě díky němu, ale i díky celkovému zpracování si ode mě kniha zasloužila nádherných 100 % hodnocení, spokojenost a nutnost doporučovat ji dalším čtenářům. Vím totiž, že se jedná kvalitní příběh.
Název knihy: Porodní bába od řeky HopeAutor: Patricia Harmanová
Žánr: Literatura světová, Romány, Historie
Rok vydání: 2016
Počet stran: 416
Nakladatelství: IKAR
Formát: 133 × 207, vázaná
EAN: 9788024930671
ISBN: 978-80-249-3067-1
E-shop: http://www.bux.cz/knihy
Databáze knih: www.databazeknih.cz
