Netradiční obraz čisté duše
recenze knihy
Jojo Moyes – Dívka, již jsi tu zanechal
Toužíte si přečíst strhující příběh plný lásky, touhy, ale i napětí, smutných okamžiků a životních zklamání? Jaké to je, když do životů hrdinů vstoupí válka? Co vše může způsobit?
Právě toto můžete najít v milé knize, jež nese název Dívka, již jsi tu zanechal. Sophie je krásná mladá žena, avšak je sama, tedy aspoň do roku 1912, kdy potkává francouzského malíře Édouarda Lefévra, jenž jí vypodobní na nádherném netradičním obrazu. Nic nebrání jejich lásce, tedy aspoň do roku 1916, kdy Édouard narukuje. Mohla bych ve vyprávění pokračovat dále, ale o tom tento text není. Ráda bych vám na následujících řádcích tuto publikaci blíže představila a ukázala vám tak naprosto jedinečný způsob tvorby, jenž vás chytne tak, že knihu přečtete téměř jedním dechem. Tedy takový je aspoň můj pocit z tohoto nevšedního a skvěle zpracovaného díla.
„Napřímila jsem se, pomalu vyšla na chodbu a sáhla přitom pro klíče. Cítila jsem na sobě pohledy celého sálu. Sukně mi při chůzi šustily kolem nohou a za mnou duněly velitelovy těžké kroky. Odemkla jsem dveře do hlavní chodby (všude jsem teď zamykala: nebylo výjimkou, že si francouzští zloději rádi pomohli k čemukoli, co už nezabavili Němci).” (s. 31)
Příběh monitoruje nejen historické události, ale i současný pohled na umění. Zároveň si však užijete exploze emocí, spousty radostných i smutných okamžiků. Tato kniha rozhodně uspokojí svou zápletkou každou něžnou duši. Z tohoto je zřejmé, že kniha je určena zejména ženám. Již od samého začátku jsem byla mile překvapena tím, jak mě autorka dokázala vtáhnout do děje, toto mohu též přisoudit i kvalitnímu překladu díla. Z míry mě vyvedlo i časté střídání dějových linií, obávala jsem se toho, že se v textu budu ztrácet. Jaké bylo moje překvapení, když jsem nakonec zjistila, že do sebe vše krásně zapadá a tvoří to čtivý celek.
Kniha, již bych vám ráda představila, vyšla v originálu (The Girl You Left Behind) již v roce 2013. U nás ji vydává v roce 2015 nakladatelství Ikar. Pokud budete po přečtení této recenze přesvědčeni o tom, že byste si knihu rádi přečetli, můžete si ji pořídit zde.
Dívka, již jsi tu zanechal mě zaujala již od první chvíle, kdy jsem se o ní dozvěděla a zahlédla jsem její přebal. Knihu jsem si dlouho toužila přečíst a prohlédnout si obálku z blízka. Jojo Moyes má podle mého názoru vždy úchvatné a poetické obrázky na přebalech svých knih. Navíc je zde i jistý příslib dobrého počtení, protože kniha patří do EDICE SVĚTOVÝ BESTSELLER. Informace o edici vás bouchne na přebalu ihned do očí, protože se zde blýská zlatá kulatá samolepka. Na obálce je vyobrazena mladá žena, jež sedí na trávě pod kvetoucím stromem a čte si knihu. V trávě mě hodně zaujalo a překvapilo vyobrazení ostnatého drátu, avšak ve chvíli, kdy jsem se do knihy začetla, ihned mi bylo vše jasné. V horní části obálky je uveden vcelku velkými (bílými a červenými) písmeny název knihy. Dolní části pak vévodí jméno autorky a informace o tom, že se jedná o dílo od autorky bestsellerů Než jsem tě poznala a Poslední dopis od tvé lásky. Obálka však není jediným faktorem, proč jsem se do knihy začetla. Tím hlavním je tentokrát velice zajímavá anotace knihy, jež přímo vybízí čtenářky, aby se do tohoto příběhu začetly.
„Stojací hodina Reného Greniera začaly odbíjet. Všichni se shodli, že je to katastrofa. Už celé měsíce byly ty hodiny pohřbené pod zeleninovým záhonem, který se táhl podél jeho domu, a s nimi ještě stříbrná čajová konvice, čtyři zlaté mince a kapesní hodinky jeho dědečka, aby se nedostaly do rukou Němců.“ (s. 62)
Příběhová linie mi zpočátku přišla hodně komplikovaná. Děj se nejprve odehrává v říjnu 1916 v St. Péronne o několik kapitol dále se přesouváme do Paříže roku 1912, v druhé části knihy se však přesouváme do roku 2006 a děj se začne odvíjet na území Londýna. V kapitole 20 se však vracíme pomocí dopisu do února 1917 a v kapitole 23 se do tohoto roku vrátíme úplně. Jaké bylo mé překvapení, když se mi začal celý příběh před mýma očima pojit v poutavý celek. Autorka dokázala vykouzlit zajímavý konstrukt, v němž čtenáři nebude vadit skákání z místa na místo a cestování časem. Dokonce bych si troufla říci, že toto je hlavní devizou tohoto díla, jež mu zaručuje úspěch. Líbilo se mi, že jsem mohla prožívat dva různé osudy, jež se pak propojily právě díky obrazu, jenž namaloval Édouard své ženě Sophii. Zároveň mě oslovilo i velké množství emotivních prvků, jež mě donutily se smát, ale i plakat.
„Koncem ledna zemřela malá Louisa. Všichni jsme věděli, že se to stane, ale ani tak to nebylo o nic snazší. Starosta i jeho žena jako by přes noc zestárli o deset let.“ (s. 105)
Celý příběh stojí na pevné chronologické kostře, jež se důmyslně proplétá s retrospektivními postupy. Chronologii spatříme ve všech kapitolách, protože je příběh vyprávěn postupně tak, jak se odehrával. Velkou roli zde však hraje i retrospektiva, která se projevuje ve vzpomínkách hlavních protagonistů, ale také formou dopisů z minulosti vložených do kapitol ze současnosti. Díky prolínání jednotlivých kompozičních prvků je děj živý a nespoutaný. Zároveň podbízí čtenářovu fantazii.
„Liv na sebe zírá do zrcadla. Už jsou to tři roky, co nějaký muž naposledy viděl její tělo, a čtyři roky od doby, kdy byla natolik střízlivá, aby jí na tom záleželo. Udělala všechno, co jí Mo radila…“ (s. 209)
Příběh je rozdělen do dvou částí a můžeme v něm spatřovat i dvojího vypravěče. Kapitoly z období první světové války jsou vyprávěny z úhlu pohledu mladičké Sophie, k tomuto účelu je použito subjektivní ich-formy. Co se týče vypravěče z druhé části knihy, jež se odehrává v roce 2006 a v níž hraje prim Liv, musíme mluvit o objektivním způsobu vyprávění er-formou. V díle si můžeme povšimnout textu zvýrazněného kurzivou. Tímto způsobem jsou zvýrazňovány dopisy a případně myšlenky postav. Když jsem u vyjadřování postav ráda bych vyzdvihla časté používání polopřímých řečí, jež právě můžete zachytit v myšlenkách. Při četbě tohoto díla však odtajníte i spoustu dalších jazykových zajímavostí. Věřím tomu, že pokud se rozhodnete po této knize sáhnout, budete mile překvapeni a nadšeni. Osobně jsem si tuto knihu neskutečně užila a mohu vám ji vřele doporučit.
„Dívá se na výtisk večerních novin, na náznaky, že ona a David se dopustili něčeho špatného, že je jaksi nemorální, že ten obraz vůbec měli. V duchu vidí Paulovu tvář a jeho oči, jak se na ni upírají v právní kanceláři.“ (s. 267)
Celý příběh je vepsán do 432 stran, skládá se ze dvou částí. První část čítá 10 kapitol a druhá pak 26. Dohromady se tedy pak můžete těšit na 36 kapitol vyprávějících nezávisle na sobě dva životní příběhy, jež pojí jeden obraz. Nedá mi to a musím vyzdvihnout grafiku knihy. Líbí se mi, že knihu si může přečíst téměř každý, protože je použito vcelku velkých písmen, z nichž nebolí oči. Zároveň jsem byla nadšená z patkového písma, protože mi oči krásně klouzaly po písmenech a neztrácela jsem se v textu. Pochvalu si však zaslouží i výborné jazykové zpracování, každé slovo krásně zapadá na své místo. Po gramatické stránce bylo dílo v pořádku.
„V půl čtvrté je jednání odročeno. Angela Silverová jí ve své pracovně sendvič. Paruku si odložila na stolek vedle sebe a na psacím stole má hrnek čaje. Henry sedí naproti ní. Oba se ujistí, že první den proběhl přesně tak, jak se dalo čekat…“ (s. 316)
Moje subjektivní hodnocení této úžasně zpracované knihy nemůže být jiné než pozitivní. Z četby jsem naprosto nadšená a odnesla jsem si nevšední čtenářský zážitek. Mohla jsem si užít s hlavními protagonisty chvilky radosti, smutku, ale i strachu. Kdo by se nebal německých vojáků? Veškeré moje počáteční obavy rozhodně nebyly na místě. Tento příběh v sobě ukrývá spoustu zajímavých, avšak velice emotivních okamžiků, v nichž můžeme hledat i jistá poselství minulosti moderní době. Nečekala jsem, že si z četby romantické knihy odnesu takovou dávku ponaučení. Líbilo se mi, jak z malých částeček zdánlivě na sebe nenavazujících autorka dokázala zpracovat dva příběhy, jež nezávisle na sobě mohou fungovat a doplňovat se. Děj se tedy nijak nebortí a má pevné základy. K překvapujícím faktorům pak ráda přidám cestování jak v rámci místa, v němž se děj odehrává, tak i v rámci času. Popisy jednotlivých míst a charakterů osob byly naprosto věrohodně zpracované, až by člověk řekl, že se nejedná o fiktivní svět, ale ten reálný. Autorčin styl mě nadchnul a přesvědčil o tom, že její díla prostě stojí za přečtení, takže se těším, až se příště pustím do další její knihy. Příběh si zaslouží krásných 100 % v hodnocení a moje doporučení k tomu, protože tato kniha prostě stojí za přečtení. Zkuste ji a uvidíte sami.
Název: Dívka, již jsi tu zanechalAutor: Jojo Moyes
Překlad: Lucie Mikolajková
Vydavatel/výrobce: IKAR
Rok vydání: 2015
Počet stran: 432
Rozměry: 155 x 235 mm
EAN: 9788024928654
ISBN: 978-80-249-2865-4
E-shop: www.Dobre-knihy.cz
Databáze knih: www.DatabazeKnih.cz
Internetové knihkupectví Dobré Knihy.cz se řadí mezi přední knihkupce v ČR. V nabídce máme okolo 70 000 titulů a neustále se snažíme ji rozšiřovat. Provozujeme také Magazín Dobrých Knih, kde vycházejí články, recenze knih a informace k dění na knižním trhu. Knihy nás prostě baví!
