Najdi jej a žij!
recenze knihy
Hana Hindráková – Dobrovolnice
Je sama. Její maminka podlehla rakovině. Co otec? Toho nezná. Hana Hindráková opět dokázala vytvořit poutavý a čtivý příběh, jenž je plný rozličných emocí.
Kniha vypráví příběh mladičké Amélie, která se po smrti své matky vydává do africké Keni, aby splnila její poslední přání. Život jí však do cesty naklade spoustu překážek. Z toho pramení i ta spousta emotivních okamžiků, s nimiž se v knize můžete na každé stránce setkat. Co myslíte, je Améliina cesta do Afriky výhrou, nebo po příletu ztratí veškeré své iluze? Na tuto otázku najdete odpověď v knize Dobrovolnice.
Užijte si společně s Amélií a novinářem Stefanem hodně napínavou jízdu. Otevřete tuto knihu a věřte tomu, že ji jen tak neodložíte. Mě osobně si román dostal hodně realistickými popisy a troufnu si tvrdit, že si v ní také najdete to svoje. Zároveň se podíváte do míst, do nichž se obyčejný člověk jen tak nedostane. Vyzdvihuji její stručnost. Tím, že má vyprávění rychlý spád, budete mít příběh přečtený během pár chvil. Musím říci, že tento titul opravdu stojí za přečtení. Uchvátí všechny milovníky napínavých příběhů odehrávajících se v netradičním prostředí a mající netradiční zápletku.
Autorka ani tentokrát nezklamala a opět běžnému čtenáři v titulu Dobrovolnice přibližuje situaci v Africe. Člověku občas zůstává rozum stát z toho, co vše se může v této zemi přihodit. Bohužel je tu na denním pořádku kupčení s dětmi, lidé zde trpí na nevyléčitelnou nemoc AIDS a co se týče ekonomické a životní situace, ta tu také zrovna není nejlepší. Hana Hindráková zemi navštívila a sepsala spoustu zajímavých příběhů. My jsme pro vás kromě tohoto článku připravili ještě recenzi knihy Děti nikoho. Vyprávění je často velice živé a působí realistickým dojmem. Občas mi při čtení běhal mráz po zádech a říkala jsem si, že takto se snad ani lidé nemohou k ostatním chovat. Musím uznat, že téma bylo uchopeno zajímavě a čtenář se nebude ani chvilku nudit. Styl Hany Hindrákové jsem si oblíbila již v jejích předchozích knihách a u této jsem se jen utvrdila, že jsem opravdu nesáhla ve svém výběru vedle.
Kniha Dobrovolnice, o níž celá tato recenze je, vyšla v roce 2014 v nakladatelství Alpress. Titul je součástí edice KLOKAN. Pokud jste příznivci elektronický knih, jistě vám udělá velkou radost fakt, že Palmknihy.cz tento titul nabízejí ve svém obchodě. Pokud si příběh budete chtít přečíst, můžete si jej pořídit zde.
Musím říci, že pro mě tento román byl láskou na první pohled, a to nejen kvůli zajímavé anotaci, ale i kvůli její krásně barevné obálce. Když k tomu všemu přidám poutavý příběh, tak zjišťuji, že jsem v ruce držela skvost české literatury, jenž by rozhodně neměl ujít pozornosti českých čtenářů, a to zejména těch, kteří pocházejí z Trutnova. Až knihu otevřete, pochopíte, proč toto tvrdím. V některých okamžicích jsem měla chuť se smát od ucha k uchu, ale spíše převažovaly smutné chvíle, avšak autorka čtenáře nakonec přesvědčí o tom, že svět není jen černý a bílý, že existují i barvy mezi těmito dvěma. O tom také vypovídá i obálka, která je opravdu pestrobarevná, jak už jsem poznamenala výše. Můžeme na ní vidět zapadající slunce, na horizontu stojí jeden jediný strom, kolem něj roste tráva a ve větší vzdálenosti pak je zachycen písek, jenž je pro Afriku tak typický. Uprostřed snímku jde zády k nám snědá dívka, že by Amélie? Děvče je oblečeno do krásné bílé tuniky, jež úžasně kontrastuje k čokoládové barvě pleti. V dolní části obálky je uvedeno menším písmem jméno autorky a ihned pod ním velkými tučnými písmeny název knihy, jenž koresponduje přesně s obsahem celé knihy. Pod názvem je opět menšími, avšak tučnými písmeny uvedena informace o tom, že se jedná o novou knihu od autorky knihy Děti nikoho. V úrovni jména autorky je uvedeno logo vydavatele a hned vedle něj pak logo edice KLOKAN.
Celý příběh je vcelku krátký, až jsem byla překvapená, ale… Autorka do textu dokázala vměstnat vše potřebné tak, aby v něm nic nechybělo, ani nepřebývalo. Tam, kde už by mohl příběh začít čtenáře nudit, autorka udělala pomlku a děj posunula někam jinam, tímto neskutečně ožil. Román je rozdělen hned do 6 částí. Každá z nich je pojmenována podle měsíce, kdy se děj odehrává. Tyto části jsou pak dále děleny na kapitoly a v nich pak můžeme najít předěly, jež mohou působit coby podkapitoly. Kapitoly jsou většinou kratší a rychle utíkají. Jazykové vyjadřování je ve většině případě spisovné, ale občas se zde najde nějaký ten vulgarismus, jenž se k určitým situacím hodí. Příběh téměř v každé kapitole dostává grády, ale úplného vyvrcholení se dočkáte opravdu na úplném konci vyprávění. Jak jsem poznamenala v některém z předchozích odstavců, do příběhu se velmi snadno začtete, ale je napsán tak bravurně, že se od něj jen tak neodpoutáte. V epilogu mě zaujaly a překvapily informace o dobrovolnickém projektu, s nímž autorka knihy aktivně spolupracuje. Celý román je velice zajímavý, převládá chronologické vyprávění, ale občas se objeví retrospektiva, a to zejména ve vzpomínkách postav. Asi tak ve druhé třetině se na chvíli tato kompoziční rovina v případě vyprávění z pohledu Amélie ztrácí, na konci knihy se však vše vrací do původních kolejí. Jelikož je příběh vyprávěn z více úhlů pohledu, je nutné podotknout, že se v něm vyskytuje i množství paralel, jež se občas prolínají.
Celý román odvyprávěn v objektivní er-formě, ta je ovšem doplněna velkým množstvím dialogů mezi jednotlivými postavami. Tyto rozmluvy dodávají příběhu šmrnc a abych nezapomněla, objevují se v nich často africké fráze. Musím říci, že mě to opravdu dostalo do kolen, některá slůvka mi asi zůstanou v paměti už napořád. V příběhu často najdeme spoustu předělů, v nichž se příběh posouvá kupředu. Autorka se nezabývá nepodstatnými informacemi a do svého vyprávění opět zakomponovala jen to nejdůležitější, nad čím by se měl člověk zamyslet. Na to, z kolika částí a kapitol se kniha skládá, je vcelku útloučká. Má pouhých 228 stran. Děj je zpracován zajímavě a člověk si z přečtení textu určitě odnese spoustu důležitých poznatků. Pokud se počítáte ke zdatnějším čtenářům, věřte tomu, že vám kniha moc dlouho na nočním stolku nepoleží. Budete ji mít s největší pravděpodobností přečtenou během jednoho až dvou večerů.
Příběh je po jazykové i gramatické stránce zpracován bravurně. Občas se ve vyprávění objeví nějaká ta vulgarita, ale není jí moc. Zejména se objevuje ve chvílích, kdy se mezi sebou baví dva gangsteři, kteří… Ale na to jistě přijdete sami, když se začtete.
Moje subjektivní hodnocení je více než jen pozitivní. Četbu jsem si naprosto užila a považuji ji za luxusní kousek z českého literárního „rybníka“. Musím říci, že románu není co vytknout. Čtenář se zamyslí nejen nad svým počínáním, ale i nad celou společností. Co vše by se muselo změnit, aby to v Africe vypadalo jinak? Aby zde žili spokojení lidé a byli zdraví tak, jako jsme my? Celý příběh si mě získal a zároveň mě chytil za srdce. Chvilkami jsem se bála o život hlavních hrdinů, chvilkami jsem byla naštvaná na společnost, ale pak to zadostiučinění, když se vše vyřeší, je nade vše. Vyprávění bylo zajímavě zabrzďováno právě díky přechodům mezi jednotlivými částmi kapitol, i přesto se mi román velice dobře četl. Za skvělý čtenářský zážitek a možnost podívat se do Afriky patří autorce vřele díky. Knihu hodnotím nádhernými 100 % a moc ráda ji budu doporučovat dále. Tato publikace si to totiž zaslouží.
HODNOCENÍ: 100 %
Název: Dobrovolnice
Autor: Hana Hindráková
Vydavatel/výrobce: Alpress
Rok vydání: 2014
Počet stran: 228
Vazba: vázaná s přebalem
EAN: 9788074662768
ISBN: 978-80-7466-276-8
E-shop: kniha www.alpress.cz
e-kniha www.PalmKnihy.cz
Databáze knih: www.DatabazeKnih.cz
PalmKnihy – Největší a nejstarší obchod s elektronickými knihami v České republice. Jednoduše, pohodlně a rychle přímo ve všech dostupných formátech. Více než 11.000 e-knih na jednom místě.
