Kolik jich ještě bude?
recenze knihy
Cesta beze jména
Napínavá kniha, plná nepředpokládaných zvratů a neskutečného utrpení mladých dívek. Přesně tak bych mohla charakterizovat tento titul, jenž bych vám chtěla prostřednictvím této recenze představit.
Jedná se o zajímavý thriller, jenž je plný napětí, ale i smrti. Nejhorší na tom celém je, že trpí děvčata, jež mají celý život ještě před sebou.
Celý příběh se odehrává na severovýchodě Anglie v hrabství Durham. Hlavní postavou, jež zároveň případy únosů a vražd dívek řeší, je detektiv konstábl Ian Bradshaw. Další neméně důležitou postavou je novinář Tom Carney, jenž se honí za senzacemi, aby stoupnula jeho cena v očích jeho nadřízených, co si budeme povídat, moc se mu to nedaří. Nesmíme však zapomenout ani na mladou reportérku Helen Nortonovou. Co se bude dít, když se cesty těchto tří postav střetnou? Dokážou společnými silami vyřešit tento zapeklitý případ a zachránit tak mizející děvčata? Abyste si na tyto otázky dokázali odpovědět, vezměte si na pomoc tuto knihu a pojmenujte cestu, jež zatím žádné jméno nemá. Autor vám naservíruje takovou kanonádu napětí, že jen těžko dokážete odolat. Román má neskutečný spád a čte se téměř sám. Příběh je vcelku obsáhlý, odehrává se na 416 stranách a skládá se z prologu a dalších 67 kapitol, některé z nich mají podtitul, jenž poukazuje na to, kde a s jakou postavou se budeme pohybovat. Pokud si rádi přečtete napínavý thriller s detektivní zápletkou a nevadí vám tematika smrti, neváhejte a začtěte se. Garantuji vám, že nebudete zklamaní.
“Chodit s matkou nakupovat taky nechtěla, ta tlustá kráva by si pravděpodobně hodlala nakoupit jen čokoládové bonbóny, smažené brambůrky nebo gin. Ta ženská to zkrátka v životě úplně vzdala. Michelle nechápala, co na ní Denny vůbec vidí.” (s. 13)
Kniha Cesta beze jména je již čtvrtou knihou z pera anglického spisovatele. Tomuto dílu předcházela trilogie vyprávějící příběh newcastleského gangstera Davida Blaka. Cesta beze jména je prvním dílem trilogie o detektivu konstáblovi Ianu Bradshawovi a novinářské dvojici, již tvoří Tom Carney a Helen Nortonová. A dle prvního dílu lze usuzovat, že půjde o dokonalou jízdu ve velkém stylu. Už teď se těším na další díly.
Dějovou linii románu jsem již nastínila v úvodním odstavci. Kvality knihy ocení zejména obdivovatelé thrillerů s detektivní zápletkou. Objevuje se zde hned několik dějových linií, jež se vzájemně prolínají až se nakonec protnou a utvoří zajímavý a velice čtivý celek. V textu můžeme sledovat pohnutky jednotlivých postav, jejich pocity a psychické rozpoložení. Abych pravdu řekla, při četbě této knihy jsem chvátala, abych už zjistila, jak to všechno dopadne a byla jsem vcelku překvapená, jak rychle jsem to množství stránek zdolala. Velkou výhodou tohoto thrilleru je, že se nikdy nezadrhne. Autor jej zpracoval tak bravurně, že se ani chvilku nebudete nudit. Množství nečekaných zvratů vám to prostě nedovolí. Styl Howarda Linskeye mě oslovil a získal si mě. V brzké době se určitě pustím do jeho dalších knih.
“A když se současně snažila zbavit se špinavých a hrubých sousedových rukou, a přitom se posadit a uklidnit, on stále nic neříkal, i když viděl, jak mu v jednom jediném okamžiku celý jeho život proklouzává mezi prsty.” (s. 87)
Kniha Cesta beze jména, které je věnována tato recenze, vyšla v originálu (No Name Lane) v roce 2015. U nás se o její vydání zasloužilo nakladatelství Brána. Jedná se o první díl zajímavé série. Pokud vás zaujme recenze a rádi byste si knihu přečetli, můžete si ji pořídit zde.
“Vincent porušil pravidla. Ve výslechové místnosti si zapálil cigaretu, potáhl z ní a pak ji típnul v popelníku na stole mezi nimi. Oči řidiče náklaďáku sledovaly jeho pohyby.” (s. 139)
Když jsem se rozhodovala, po které knize sáhnu tentokrát, vcelku rychle bylo rozhodnuto. Cesta beze jména mě uhranula svou barevnou poetickou obálkou, ale také poutavou anotací, jež toho hodně slibovala. Pak už stačilo jen knihu otevřít a přesvědčit se o tom, zda představující text nelhal. Zjistila jsem, že je stoprocentně pravdivý. Stejně tak i kontrastující obálka, jež metaforicky vyobrazuje nepojmenovanou, možná i nikdy neexistující cestu, po níž kráčí dva lidé. V trávě leží batoh, že by další oběť? Uffff, běhá mi mráz po zádech. To však není vše, když se do románu začtete, budou vám často vstávat chlupy hrůzou. Nebo snad ne? Vyzkoušejte to a uvidíte. Textové zpracování je opět bravurní, dalo by se říci, že po grafické stránce jsem vždy s knihami nakladatelství Brána spokojená. Používají velká písmena s patkami, čtenáře tedy nebudou při četbě bolet oči. Musím říci, že jsem s knihou nad míru spokojená a budu ji ještě dlouho vyzdvihovat až do oblak. Věřím tomu, že to tak budete mít i vy, až se do ní začtete a poznáte její kvality.
“Poslouchali místní zprávy, když jeli zpátky k Heleninu autu, ale o Michelle Summersové tam nic nového nebylo, a tak Tom vypnul rádio.” (s. 182)
Román je vcelku rozsáhlý, obsahuje velké množství kapitol, ty jsou však ale vcelku krátké a příběh je tak strhující, že jej zhltnete, ani nebudete vědět jak. Aspoň já jsem to tedy tak měla. Vyprávění mě dosti citelně zasáhlo, chvilkami jsem měla strach, chvilkami jsem byla napjatá, občas jsem byla zamilovaná, ale spíše převládaly ty smutnější okamžiky. Text je vystavěn na vcelku komplikovaných, avšak pevných základech. Komplikace jsou zejména v několika dějových liniích, jež se různě prolínají, některé pouze procházejí kolem a čtenáře vyprovokují k uvažování o tom, jak to celé asi dopadne. Způsob, jakým je román napsán, je velice podmanivý a inspirativní. Jednotlivé kapitoly jsou rozděleny na podkapitoly, jež jsou od sebe oddělovány vynechaným řádkem. Celé dílo je odvyprávěno spisovným jazykem, i když je pravda, že občas se objevují prvky obecné češtiny. K tomuto jevu dochází zejména v přímých řečech. Autor si se svým díle hodně vyhrál a dokázal utvořit něco, co má velký potenciál stát se světovým bestsellerem. Román je vystavěn na chronologickém vyprávění, jež je často i určitou paralelou, a to zejména ve chvílích, kdy se prolíná hned několik dějových linií v jednu chvíli na jiném místě. Nevyhneme se však ani retrospektivním vzpomínkám postav. Těch si nejvíce můžeme povšimnout v linkách věnovaných oběti.
“Odešel od Chrta, aby se nadýchal vzduchu, a pak si ve vesnickém obchodě koupil telefonní kartu, kterou použil v telefonní budce, kde strašně táhlo, protože tam chyběla polovina oken.” (s. 220)
Aby autor dodal své knize na věrohodnosti, použil pro vyprávění objektivní er-formu. Čtenář pak stojí po boku hlavních postav a může si užívat pocitu, že veškeré situace prožívá a řeší společně s nimi. Aby nešlo jen o obyčejný popis situací, obohatil Howard Linskey svůj román o spoustu dialogů mezi jednotlivými postavami. Tyto rozmluvy se zasloužily o zrychlení děje a dodaly mu spád. Objevuje se však i velké množství popisných pasáží. Když se do nich začtete, tak budete prožívat pocit strachu. Situace, které se zde odehrávají, by asi nechtěl zažít nikdo z nás. Osobně si tedy nedovedu představit, že bych byla na místě mladé Michelle. Tato kniha je hodně těžká, a to zejména pro psychiku čtenáře. Nicméně za sebe mohu říci, že jsem si ji užila a prožila ji od začátku do konce. Příběh mohu doporučit všem, kteří mají rádi thrillery a detektivky s psychologickým podtextem. Určitě vás pohltí tak, jako se to stalo v mém případě.
“Když Tom mířil ke staré faře, míjel přízemní domky penzistů a prázdné prostranství, kde kdysi býval pivovar. Bylo úžasné pomyslet si, že vesnice tohoto jména měla kdysi vlastní místo pro vaření piva, ale to bylo už dávno. Budova byla celá léta prázdná a pak ji zbořili.” (s. 299)
Moje subjektivní hodnocení tohoto titulu je ryze pozitivní. Líbilo se mi, jakým způsobem si autor vyhrál s jazykem i s příběhem coby celkem. Je vystavěn tak, že si jej zajisté užije každý čtenář. Zároveň vás Linskey bravurně vtáhne do děje a vy jednotlivá místa navštěvujete společně s hlavními hrdiny, přemýšlíte s nimi, odhalujete, co vše se ještě může přihodit a snažíte se těmto situacím předejít. Příběhu tedy nemám co vytýkat, zároveň musím pochválit jazykové i grafické zpracování. Mohu tedy říci, že tentokrát z mojí strany je všestranná spokojenost. Knihu hodnotím nádhernými a zaslouženými 100 % a budu ji vřele doporučovat dále. Ona totiž prostě stojí za to.
Hodnocení: 100 %
Anotace
Na severovýchodě Anglie, v hrabství Durham, někdo unáší a vraždí mladé dívky. Detektiv konstábl Ian Bradshaw, který upadl v nemilost u svých nadřízených a který se vyrovnává i s psychickými problémy, se ze všech sil snaží nalézt nějakou stopu a ukázat, že je schopným policistou. Novinář Tom Carney je nováček v redakci významného londýnského bulvárního deníku. Jeho senzační odhalení nemravného počínání jednoho vysoce postaveného politika mu však úspěch nepřinese. Je poslán na nucenou dovolenou a vrací se do své rodné vsi v Durhamu. Tam je společně s mladou reportérkou Helen Nortonovou vtažen do případu, který navždy změní jejich životy… Zatímco současný vrah mladých dívek se i nadále vyhýbá spravedlnosti, na policii i oba novináře čeká odhalení letité vraždy a důkladně skrytých tajemství…
Název knihy: Cesta beze jména
Autorka: Howard Linskey
Překlad: Stanislav Pavlíček
Žánr: Literatura světová, Detektivky
Datum vydání: 2016
Počet stran: 416
Nakladatelství: Brána
Formát: 140 × 205, pevná
EAN: 9788072439249
ISBN: 978-80-7243-924-9
E-shop : www.brana-knihy.cz
Databáze knih: www.databazeknih.cz
Nakladatelství Brána vzniklo v roce 1994.
Vydává populárně naučnou literaturu, především historickou. V edici Historie, v řadě Osobnosti dějin vycházejí knihy o významných lidech, pro memoárovou literaturu je určena edice Životy. Kromě beletrie (detektivky a prózy známých světových a českých autorů) se zaměřuje na horolezeckou literaturu a ediční plán doplňují původní a překladové tituly v edici Vzdělání.
