Já, matka – První rehabilitace
Tak to máme za sebou. Byli jsme na první rehabilitaci a musím říct, že to předčilo mé očekávání. Malý se celou dobu smál, bavilo ho to. Ten Bobath je fakt v pohodě. Přetáčel se zleva doprava, zprava doleva, fyzioterapeut mi ukazoval, jak jej správně navést, aby se otáčel na bok, co dělat, aby správně chytal hračky… Musím říct, že to byla hodně příjemně strávená hodina. Příště už to bude jen půlhodina. Ale tím, jak si to malý užívá, tak bych to klidně nechala na té hodině, nejen, že se zabaví, ale taky příjemně unaví. A maminka (já), má potom chvilku klidu.
Jediný problém byl, že přibližně 15 minut před koncem dostal hlad. Dokážete si určitě představit hladového chlapa, který nutně potřebuje své mléko. ? Takže ten se rozeřval, a když mi fyzioterapeut říkal další informace, absolutně jsem neměla šanci ho slyšet. Tudíž jsem na stojáka začala krmit, začala se mi odkrvovat ruka (osm kilo je osm kilo) a vesele se usmívala na fyzio, že jej vnímám, vše je v pořádku a tak. Poker face jako blázen. Ale dali jsme to. Dala jsem jej do kočárku, a v minutě byl malý tuhý. Spal i další hodinu v kočáru už doma. Jsem jej ani nepřendávala do postýlky, vypadal tak sladce, že jsem jej nechala spát. A stihla jsem umýt nádobí a uvařit.
Jinak se u nás nic nového nestalo. Teď o víkendu se chystáme k mé mamině na pár dní, já se rozhodla změnit image, trochu si odpočinout a „zrenovovat“ vlasy. Tam se určitě stane, stoprocentně, plno událostí, kterými vás potom zahltím. Protože moje mamina je naprosto dokonalá babička, takže věřím, že bude opět o čem psát.
Držte nám palce, v pátek jdeme na rizikovou ambulanci na kontrolu, tak ať je vše v pořádku a vše je tak, jak má. Tajně doufám, že na další kontrolu si malého pozvou třeba až v roce a budou to stále prodlužovat, ať těch lékařů máme co nejméně.
Mějte se krásně!
