Intrikami k dědictví
recenze knihy
Mari Griffith – Čarodějnice
Jsou dvě, jedna je šlechtičnou a ráda by se stala něčím víc, druhá je pouhou poddanou a všichni ji znají jen pod jménem Čarodějnice z panství Eye.
Příběh obou se odehrává ve stejné době, a to v roce 1435. A každý čtenář z vyprávění může vycítit středověkou historickou atmosféru. Z toho plyne i jméno zvolené pro Margery Jourdemayneovou, po níž šlechtična Eleanor Cobhamová žádá, aby jí pomohla různými bylinkami k těhotenství a porodu zdravého syna. Jejím největším snem je totiž získání anglického trůnu. K tomuto cíli se ubírá pomocí různých intrik. A vy počínání obou žen můžete sledovat na stránkách poutavé a čtivé knihy. Neváhejte a začtěte se do historického příběhu, rozhodně nebudete zklamáni. Autorka románu dokáže vyprávět příběh strhujícím způsobem, takže nabírá rychlý spád. Ač má kniha krásných 320 stran, kniha se vám bude číst téměř sama. Obsahuje 24 kapitol, které jsou uvedeny datem, kdy se událost děje, již od samého počátku kapitoly tedy přesně víme, v jakém období se budeme pohybovat. K těmto číslovaným kapitolám pak musíme připočítat ještě prolog a epilog, ty jsou uvedené stejným způsobem jako běžné kapitoly. Pokud máte rádi historické romány s kupou intrik a troškou romantiky, určitě se do této knihy pusťte.
„Vévodkyně z Gloucesteru se těšila, ale zároveň byla trochu nervózní. Tyto protichůdné pocity vyvolala naléhavá žádost krále, ať ho vévoda s vévodkyní co nejdřív navštíví v paláci. Eleanor byla sice pokaždé dychtivá setkání s manželovým královským synovcem, ale něco ji na tom znepokojovalo. Neměla tušení, proč pro ně poslal. A jak to vypadalo, netušil to ani manžel.“ (s. 29)
Kniha Čarodějnice s podtitulem Láska, která vedla ke zradě je druhým dílem z pera Mari Griffith. Musím říci, že jsem si vyprávění úžasně užila. Autorka dokázala grandiózně zapracovat dva životní příběhy žen do jednoho poutavého románu. Jednotlivé linie se vzájemně prolínaly, občas i protínaly a tvořily úctyhodný celek. Ve vyprávění můžeme sledovat sociální problematiku a otázky prestiže, pochopitelně se však objevuje i láska, ať už naplněná nebo nenaplněná. Od první stránky si budete užívat úžasně zpracovaného vyprávění, které rozhodně stojí za přečtení. Kniha vás uchvátí a nepustí vás, dokud nezjistíte, jak to vše dopadlo. Získá Eleanor to, po čem takovou dobu tolik touží? Musím říci, že mě překvapilo, jak autorka pracovala s příběhovými liniemi. Občas jsem pociťovala jistou stagnaci, ale ta hned přešla ve strhující zvrat. V kapitolách můžeme najít množství předělů, které zamezují tomu, aby se čtenář v průběhu čtení začal nudit. Autorka mě oslovila, a proto jsem se rozhodla, že se v brzké době pustím i do její předchozí knihy.
„Eleanor z Gloucesteru stála se zavřenýma očima a snažila se vzpamatovat. Margery čekala. Nesměla se už na nic ptát. Vévodkyně začala vrtět hlavou, jako kdyby odháněla nepříjemný hmyz, a pak otevřela oči a podívala se na Margery, která povytáhla tázavě obočí.“ (s. 54)
Kniha Čarodějnice: Láska, která vedla ke zradě, o níž celá tato recenze je, vyšla v originálu (The Witch of Eye) v roce 2016. U nás ji ve stejném roce vydává nakladatelství Brána. Pokud vás recenze zaujme a rádi byste si tento titul přečetli, můžete si ji pořídit zde.
„Pěkné počasí vydrželo po zbytek týdne. Bylo chladno, ale sucho a vysoko nad kulatou věží Windsorského paláce se ve větru třepetala královská zástava. To květnové ráno, v den ceremoniálu předávání Podvazkového řádu byl celý Windsor vyhrazený oslavě jednoho z nejvýznamnějších dní v královském kalendáři.“ (s. 79)
Musím říci, že už na samém počátku jsem byla uhranuta kouzelnou obálkou a říkala jsem si, co má paní na obrázku společného s názvem a celým dějem. Když jsem se začetla, hned jsem to zjistila. Obálka má tedy velkou vypovídající hodnotu a podtrhuje celý děj tohoto historického románu. Přebal však není jediným důvodem, proč jsem toužila po možnosti si tuto knihu přečíst. Zaujala mě i její anotace. Když jsem pak knihu vzala poprvé do rukou a otevřela ji na první straně, zaujala mě mapka. Líbí se mi, když je historické dílo, v němž se mám pohybovat po určitém území, doprovozeno mapkami a plánky. Pak si mohu jezdit prstem po papíře a cestovat společně s hlavními hrdiny. Když jsem pak přelistovala úplně dozadu, objevila jsem seznam použité literatury a pramenů a měla jsem radost, že i autoři beletrie čerpají z odborných a dobových materiálů. Co se týče textu, můžeme se těšit na velká písmena, jež se čtenáři čtou mnohem lépe než malé blechy. Zvolený font je patkový, tudíž krásně vede čtenářovo oko po papíře a dopomáhá k rychlejší a snadnější orientaci v textu. Za mě naprostá spokojenost a věřím, že dílo má velký potenciál svým zpracováním nadchnout i mnoho dalších čtenářů.
„Jenna přišla v poledne, právě když se sklízelo po obědě a paní Jourdemayneová nabídla Jenně zbytek polévky. Pan Jourdemayne zamumlal, že jde pracovat, a odešel. Když za sebou zabouchl dveře, paní Jourdemaynová se ošklíbla, protože si myslela, že ji nikdo nevidí. Ale Kitty ji viděla a pamatovala si, že se Jenna začervenala.” (s. 160)
Vyprávění je vcelku rozsáhlé, ale to vůbec není na škodu, protože se rychle čte, a to nejen díky zajímavému zpracování textu, hlavní zásluhu na tom měl příběh samotný. Doslova mě chytil za srdce a já si nemohla pomoci. Některé postavy jsem si vyloženě zamilovala a jiné mi šly na nervy již od samého začátku a já se modlila, až zmizí. V textu se prolíná hned několik dějových linií. Případnému zadrhnutí vyprávění je zamezeno pomocí přerušování a posouvání se v rámci příběhu. Často se tedy setkáváme s různými předěly. Dílo je rozděleno do 3 částí, ty se pak dělí na několik kapitol a v samotných kapitolách se pak setkáváme s několika podkapitolami. Ty jsou od sebe oddělovány třemi hvězdičkami. Vyprávění můžeme sledovat očima objektivního vypravěče. Abych pravdu řekla, často jsem se cítila, jak kdybych stála po boku postavám a veškeré radosti a útrapy prožívala s nimi. Jednotlivé kapitoly jsou vcelku obsáhlé. Román je odvyprávěn ve spisovném jazyce. Myslím si, že se autorka se svým úkolem poprala statečně a dílo se jí povedlo vystavět podle jejích představ. Vyprávění působí realisticky a vy si tak můžete užívat plnými doušky spoustu historických zážitků. Celé vyprávění stojí na chronologii, ale na předělech jednotlivých podkapitol se můžeme setkat i s četnými paralelami. Občas se projeví ve vzpomínkách postav i retrospektivní postup.
„Arcibiskup Chichele věděl, že vévoda z Gloucesteru by s tímhle návrhem rozhodně nesouhlasil, ale protože tady nebyl a nemohl se k tomu vyjádřit, arcibiskup cítil potřebu ozvat se místo něj. Kromě toho bylo vždycky moudré předložit jiný názor.“ (s. 180)
Jak jsem již naznačila výše, autorka využila pro vyprávění příběhu objektivní er-formu, kterou obohatila o velké množství dialogů jednotlivých postav. Tyto dialogy pak dodávaly celému dílu spád. Rychlejší pasáže jsou pak prolínány zpomalujícími popisnými, ty jsou občas delší, jindy kratší. Vždy jsou však zajímavé a stojí za přečtení, utvářejí vám totiž jedinečný obraz nejen o době a prostředí, ale také o sociální situaci panující ve společnosti dané doby. V celém románu je hned několik situací, které by nikdo z nás nechtěl zažít, ale v období středověku byly pravidlem. Pokud vezmete tuto knihu do ruky rozhodně se můžete těšit na oddechovou četbu, nebudete muset sáhodlouze nad ničím přemýšlet. Četbu jsem si plnými doušky užila a odnesla si z ní velké množství různorodých postřehů a pocitů. Příběh mohu doporučit všem, kteří si rádi přečtou historický román s prvky toho sociálního, jenž je obohacen o okamžiky vyplněné romantikou a intrikováním. Věřím tomu, že vás titul osloví stejně, jako tomu bylo u mě.
„Eleanor se opřela na židli, nasycená a spokojená. Její urozená společnost si pochutnala na pečeném hovězím a vařeném kuřeti nadívaném kořeněnými zelenými hrozny. Sluhové sklidili ze stolu a byl čas na moučník a dobré víno. Hudebníky, kteří jim hráli k obědu, vystřídali žongléři a kejklíři. Její Milost se nemohla dočkat.“ (s. 233)
Moje subjektivní hodnocení je veskrze pozitivní. Líbilo se mi, jak se autorka zhostila své práce a jak zpracovala zajímavý a čtivý příběh. Jediné, co mě trošku zklamalo, bylo gramatické zpracování. Nicméně jednalo se o takové prohřešky, kterých si většinou běžný čtenář při četbě nevšimne. Co se však týká příběhu samotného, nemám mu co vytýkat. Během chvilky jsem se přesunula o pár století zpět a pozorovala, jak to vypadalo na místech, jež jsem zatím nenavštívila. V některých situacích jsem si ťukala na čelo, jak se někdo může takto chovat k ostatním lidem, ale pak nastaly takové, kde jsem obdivovala galantnost a skvělé dodržování etikety. Knize dávám za zprostředkování úžasného historického zážitku krásných 95 %. Budu ji s radostí doporučovat dále, protože určitě stojí za přečtení.
Hodnocení: 95 %
Anotace
Láska, která vedla ke zradě.
Anglie1435. Eleanor Cobhamová se provdá do vysoce postavené rodiny a stává se vévodkyní z Gloucesteru. S manželem, vévodou Humphreym, si zařídí vlastní dvůr, který má konkurovat tomu královskému v Londýně, a obklopí se fascinujícími a vlivnými lidmi. Ale Eleanor prahne po jedné věci, která jí schází: po synovi a dědici a s ním po možnosti získat anglický trůn. V zoufalství se Eleanor obrátí na jediného člověka, který jí může pomoct: MargeryJ ourdemayneovou, ženu, které nikdo neřekne jinak než Čarodějnice. Taková pomoc však něco stojí…
Název knihy: ČarodějniceAutorka: Mari Griffith
Překlad: Jaroslava Hromadová
Žánr: Literatura světová, Romány, Historie
Datum vydání: 2016
Počet stran: 320
Nakladatelství: Brána
Formát: 140 × 205, pevná
EAN: 9788072439294
ISBN: 978-80-7243-929-4
E-shop : www.brana-knihy.cz
Databáze knih: www.databazeknih.cz
Nakladatelství Brána vzniklo v roce 1994.
Vydává populárně naučnou literaturu, především historickou. V edici Historie, v řadě Osobnosti dějin vycházejí knihy o významných lidech, pro memoárovou literaturu je určena edice Životy. Kromě beletrie (detektivky a prózy známých světových a českých autorů) se zaměřuje na horolezeckou literaturu a ediční plán doplňují původní a překladové tituly v edici Vzdělání.
