Do důchoďáku můžeš vždycky
recenze knihy
Dimitri Verhulst – Opozdilec
Je to až neuvěřitelné, kolik překážek a hrůz může život jednomu člověku položit do cesty. Přesně o tomto nám povypráví kniha od Dimitriho Verhulsta.
Je to útloučký příběh, jenž vám vžene občas slzy do očí, ale obsahuje mnohem více situací, jež ve vás naopak pobaví. Donutí vás ale také zamyslet se nad svými vlastními činy. Neděláme něco ve svém životě špatně? Nestane se nám jednou to, co se přihodilo hlavnímu hrdinovi? Okolnosti jej donutí fingovat demenci, a to vše jen pro to, aby se dostal od své despotické ženy. Asi každého vyděsí, když jej za jeho života lidé zesměšňují. Mohu říci, že hlavní hrdina Desiré si zachoval svou tvář a raději odešel. Jen jeden jediný člověk poznal, jak se věci mají. A co vy? Poznáte to také? Já jsem pochopení dosáhla až ve finálním doslovu, jenž nese podtitul Život začíná ve čtyřiasedmdesáti! Ani nevíte, jakou pravdu tento nadpis v sobě ukrývá. Desiré totiž právě v tuto chvíli začal žít svůj vlastní život naplno. Celá tato kniha si mě získala a jsem moc ráda, že jsem si ji mohla přečíst. Je krátká, poutavá a velice čtivá. Příběh působí realisticky a věřím tomu, že by se klidně mohlo něco podobného stát i v běžném životě. Kniha rozhodně stojí za přečtení a neměla by vám uniknout.
V předchozích řádcích jsem se snažila nastínit to, že celý příběh je prosycen spoustou zachycených myšlenek, ale také si zde můžeme povšimnout hojné psychologizace děje. Za zajímavé považuji některé vzpomínky Desirého, jsou velice živé a vše je dotaženo do úplného konce tím, že se minulost propojí se současností. Lidé, na které tento stařík vzpomíná, často sedí s ním u jednoho stolu. To, jakým způsobem autor uchopil téma despotického vztahu a nevšední touhy staříka, mi přišlo nesmírně zajímavé a osobité. Mohla bych konstatovat, že přesně toto je faktorem, jež dodává celému příběhu přidanou hodnotu a lesk. Autorův styl psaní mě uchvátil. Na tak malém prostoru jsem si mohla užít zajímavou hru jazyka, kde si Verhulst nebral servítky a dokázal být ve vyjadřování místy dosti drsný. To však koresponduje s tím, jak se cítí náš hlavní hrdina Desiré. Jeho momentální rozpoložení často neinterpretujeme jinak než právě prostřednictvím slovních obratů.
Kniha Opozdilec, již bych vám ráda představila prostřednictvím této recenze, vyšla v originálu (De laatkomer) v roce 2013. U nás ji vydává až v roce 2017 nakladatelství Odeon. Patří do mojí oblíbené edice Světová knihovna Odeon. Pokud vás recenze zaujme a budete si toužit tento silný příběh přečíst, můžete si knihu pořídit zde.
Tato kniha je druhým dílem Dimitriho Verhulsta, avšak já jsem se s jeho tvorbou setkala poprvé a mohu říci, že rozhodně nejsem zklamaná. Určitě si v budoucnu přečtu i druhou jeho knihu. Autor si mě totiž dokázal na těchto pár stranách získat svým kouzelným živým vyprávěním plným cynismu. Našla jsem v něm humorné okamžiky, jež však v běžném životě člověka spíše vhánějí slzy do očí. Je pravda, že příběh obsahuje i několik vskutku smutných okamžiků. Knihu jsem si vybrala, protože mě zaujala její anotace a zároveň to, že se jedná o kraťoučký příběh. Bylo pro mě tedy nesmírně překvapující, jak se autor dokázal popasovat s malým rozsahem. V příběhu nic nechybí, ani nepřebývá a my si tak můžeme užívat dokonalý příběh, plný zajímavých zvratů. Zajímavě však na mě zapůsobila i obálka, na níž si můžeme povšimnout bílou barvou namalované postavy člověka, která je z velké části zasypaná opadanými listy. V levé části se nachází různě tlusté modré proužky. Ve vrchní je uvedeno jméno autora a uprostřed v obrazci je uveden název knihy. V pravém dolním rohu je uveden název edice. Dalo by se říci, že název tohoto románu je metaforou pro obsah příběhu.
Celý příběh je rozdělen do několika kapitol. Každá z nich je uvedena větou: „Překročím řeku Styx a vezmu si s sebou: tubu zubní pasty (ze srandy)…“ (s. 5). K této větě je v úvodu každé kapitoly přidána jedna věc. Na konci se dočtete, co všechno si Deziré vezme s sebou. Není toho zrovna málo, ale většinou se jedná o vzpomínky na různé zážitky. Prostřednictvím těchto zážitků se ve svých vzpomínkách hlavní postava vrací do minulosti a snaží se odůvodnit své jednání. Snaží se ukázat nejen sobě, ale i čtenáři příběhu, proč musel jednat tak, jak jednal a proč musel odejít do domova důchodců pro duševně choré. Zpočátku nebudete vědět, co si o příběhu myslet, protože začíná v obsahu plenek staříka. Tomuto odpovídá i jazykové vyjadřování. Když se však příběh dostane do plných obrátek, určitě si jej začnete užívat plnými doušky. Příběh mě strhnul na svou stranu a polapil mě do svých tenat a držel od samého počátku až do úplného konce. Je pravda, že až teprve na úplném konci pochopíte, co textem autor chtěl říci. Doslov velice zjednodušil konečnou interpretaci textu, ale stojí za to, si nejdříve přečíst román a pak teprve doslov. Je zábava sledovat, jak se rozchází myšlenky čtenáře od toho, co autor textem chtěl sdělit. Celý román je specifický, jednotlivé kapitoly jsou odvyprávěny chronologicky, avšak v rámci celku se jedná o dokonale retrospektivní příběhy. Celý děj knihy je totiž jednou velkou vzpomínkou na chvíle, kdy bylo Desirému nejlépe, nebo naopak nejhůře.
Román je odvyprávěn subjektivní ich-formy, v níž se často hlavní postava některými frázemi snaží distancovat od svého vyprávění. V příběhu však můžeme zaznamenat i velké množství dialogů, jež oživují příběh a dodávají mu patřičný spád. Celá kniha je strukturována do kapitol, ale najít můžeme i podkapitoly, které jsou od sebe odlišovány vynechaným řádkem. V tuto chvíli se často mění vyprávění, přesouváme se v čase o něco dál, nebo přeskakujeme nedůležité situace, jež by v příběhu působily zbytečně. Opozdilec je zajímavá kniha, jež je určena zejména čtenářům, kteří si rádi přečtou příběh ze života a nepotřebují v něm příliš sladkosti. Zde se jí určitě nedočkáte, spíše očekávejte slaný příběh plný černého humoru. Pokud tuto knihu vezmete do ruky, určitě nebudete zklamáni, protože dílo stojí za přečtení.
Jak jsem již poznamenala výše, docela jsem byla překvapená, kolik životních příběhů dokázal stařík v této knize povyprávět. Je vcelku krátká, má pouhých 128 stran. Děj je napsán zajímavým způsobem a příběh je strhující. Čte se velice dobře a rychle. Pokud jste zdatným čtenářem, věřte tomu, že tuto knihu budete mít přečtenou za jeden večer.
Kniha je po jazykové stránce zpracována velmi dobře. Autor nešel pro slova příliš daleko, a tak se můžeme dočkat různých vulgarismů a dalších silných výrazů. Po gramatické stránce také super zpracování, je pravda, že se pár chybek našlo, ale jedná se o takové případy, jichž si běžný čtenář při četbě nepovšimne.
Moje subjektivní hodnocení nemůže být jiné než pozitivní. Tomuto románu nemám co vytknout. Četbu jsem si nesmírně užila. Zamyslela jsem se nad svým vlastním životem a přemýšlela jsem o tom, jak bych se zachovala, kdybych se dostala do stejné situace jako Desiré. Celý příběh mě chytil za srdce a naprosto mě pohltil. Vyprávění bylo naprosto plynulé a nedočkala jsem se žádných narušení. Román se mi četl téměř sám. Chvilkami jsem si připadala, jak kdybych stála po boku hlavního hrdiny a nahlížela na jeho příběh svýma vlastníma očima. Za skvělý čtenářský zážitek dávám knize nádherných 100 % a vřele ji doporučím všem, kteří mají rádi příběhy ze života, které nejsou jen o samých radostech, ale představují život i z té horší stránky.
Název knihy: Opozdilec
Autorka: Verhulst Dimitri
Originální název: De laatkomer
Překlad: Veronika Ter Harmsel Havlíková
Žánr: Literatura světová, Romány
Datum vydání: 2017
Počet stran: 128
Nakladatelství: ODEON
Formát: 133 × 207, vázaná
EAN: 9788020717542
ISBN: 978-80-207-1754-2
E-shop : http://www.Bux.cz
Databáze knih: www.databazeknih.cz
